Imaginární přátelé (2024)

Hezký nápad, který vyšumí do ztracena a navíc celou dobu drhne, protože smíchat drama o smrti a umírání seŠestým smyslema infantilní verzí Příšerek s.r.o., by vyžadovalo méně odfláknutý scénář a jiný přístup. A tak místo na emoce silného příběhu o naději, vzpomínkách a přátelství nastupuje dětinský digifest, ve kterém sice nechybí spousta nápadů, bohužel zcela samoúčelných, takže příběhu nijak neslouží. Navíc se pod ním ztrácí to kouzelné, co mělo diváka chytnout za srdce. Uměl bych si IF představit jako zábavný dětský animák i jako dojemné poetické drama, takhle dohromady to však nefunguje. Je tu sice pár dojemných i kouzelně magických okamžiků, u kterých i ta slzička ukápla, jenže film jako takový to bohužel moc nespasilo.

Pokud se (nejen o Vánocích) s dětmi usadíte před televizi s očekáváním rodinné komedie, tak si rozhodně pusťte něco jiného, než IF. Tento film totiž NENÍ komedií, přestože s v něm objeví pár úsměvných momentů. V současnosti bůhvíproč oblíbená manýra „rodinných filmů“ – totiž smrt jednoho či obou rodičů hned na začátku – se nevyhnula ani tomuto snímku. Smrtí maminky film začíná, a aby toho nebylo dost, pokračuje nemocničním pobytem tatínka, který je dle vlastních slov „rozbitý“. Hmmm, dál už děti koukat nechtěly… Mno, a já po zhlédnutí až do konce nevidím žádný důvod, ohodnotit tento „rodinný film“ více než dvěma hvězdami – jedna za vizuál a druhá za výkon Cailey Fleming v hlavní roli.

Problém tohoto filmu je odlišná mentalita amerických občanů a evropských (českých). Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by měl nějakého imaginárního přítele. Všichni jsme si hráli s chrastítky - plyšáky - postavičkami z filmů a seriálů (Superman, Batman, Herkules atd.), ale neviditelní přátelé? V lecčem to připomíná Příšerky s.r.o., záměr je lehounce podobný i filmu Kid. Kdyby tak lidé dokázali dospět, ale ponechat si fantazii a dětské nahlížení světa. To by se na světě žilo líp. Já oceňuji především, jak si tvůrci pohráli s nápaditostí. Funguje to především, když Bea přetváří budovu do podoby, jak by chtěla, aby vypadala. Imaginární přátelé jsou milí a svým způsobem i docela originální film, který může pobavit dětského diváka stejně jako dospělého.

Sympatický film, ktorý mal v sebe potenciál stať sa trebárs vianočnou klasikou, ale s najväčšou pravdepodobnosťou sa mu to nepodarí. Krasinski sa zrejme najviac inšpiroval u Pixarovcov a mám dojem, že ako animáku by to filmu slušalo viac. Najväčší problém však vidím vo zvláštnom dejovom oblúku, ide tak trochu o rozvoľnenú naráciu, čo je pri tomto type filmu a jeho cieľovke až samovražedné. Máme tu temnejšie momenty a potom zase až zbytočne patetické, napríklad humoru je tu až prekvapivo málo a ak sa nájde, ani som si ho poriadne nevšimol. Ale ide o najsympatickejšiu a najmenej otravnú Reynoldsovu postavu za dlhšiu dobu.

Nevím proč, asi ten Ryan Reynolds, ale čekal jsem jednoduchou dětinskou komedii jak od Shawna Levyho. A dostal jsem něco úplně jiného. Je z toho cítit, že tohle byla pro Johna Krasinského osobní záležitost a i když bych měl pár výhrad k chatrné logice fikčního světa (je-li vůbec podstatná?), dojalo mě to. Cailey Fleming je skvělá, Blue v podání Steva Carella a parádní animace taky. Reynolds v roli podivného strejčka odvedle, co láká dvanáctilé holčičky na chlupaté potvůrky, působí zprvu trochu nechtěně úchylně, ale tak... svou důležitou úlohu v příběhu taky nakonec má.