Hodinář od sv. Pavla (1974)

Jak křehký je vztah mezi rodičem a jeho dospělým potomkem? Co všechno si nikdy neřekli, jak velkou "propast" si mezi sebou vytvořili? A najednou se i to málo, co zbývá, zhroutí... Osud zamíchal kartami a komunikaci mezi otcem a synem komplikují vězeňské mříže. Ale je to poslední příležitost, jak si porozumět, jak se navzájem podržet, jak dojít ke smíření.

...Philippe Noiret ako lyonský hodinárDescombes. Jean Rochefort ako pomerne zvláštny komisárGuiboud. Hneď na úvod išlo síce o vskutku naprosto vhodné, no zase plne nevyužité obsadenie, so zvláštnymi replikami zo strany hercov, a čo na to práve teraz vlastne priamo (od)poviete? Ďalej pokračujem. Ešte rovnako spadal do úvahy i Sylvain Rougerie ako protagonistov synBernard, nakoľko mu bola venovaná hlavná zápletka: Zločinu z vášne. Reakcia: Mediálny cirkus. Pointa? Postupne na ňu určite prídete. Réžia a scenár? Bertrand Tavernier. Výsledok: Rozpačitý priemer. Repríza? Ďakujem, viacej už neprosím.

,,Začínáte mi lízt na nervy!"Na tomhle filmu mi začlo jít na nervy postupně více věcí. Mimo neustálých politických levicových keců a líného tempa bez atmosféry taky podivný komisař Jean Rocherfort. Ale tentokrát jsem se příliš "nepotkal" ani s mým oblíbeným Philippem Noiretem.Hodináře od sv. Pavlanepovažuji za špatný film, ale zdaleka nevyvolal ve mě tak silné emoce, jak jsem od námětu o poznávání temné, ba přímo té nejhorší možné tváře syna ze strany otce očekával. Na každém druhém kroku čouhal silně levicový podtón, jehož smysl v takové dávce jsem ve výsledku moc nepobíral (SPOILER: když se několikrát jasně a dávno prokázalo, že Bernard žádné politické hnutí nepodporuje, ba dokonce politice nerozumí), tedy kromě toho, že režisér opět naplno světu prezentuje svou politickou orientaci. Některé ty politické dialogy plné různých až absurdních "příspěvků do diskuse" (návrh na pořad vysílající popravy jako hlavní program, zákaz provokativního filmu i v demokratickém zřízení a pod.), probíhající spočátku ještě v odlehčené atmosféře, mě zde hodně bavily, ale zároveň připadaly jaksi navíc. Momenty, z nichž jsem občas nabýval pocit promarněného námětu, doplňoval přehršel zdlouhavých "prázdných" scén, třeba té, jak si hlavní nehrdina u stolu půl minuty prohlíží balík se zbytkem uzeniny (nebo co to bylo).. aby pro jistotu asi jednou za půlhodinu přišla scéna, kdy mě film naopak totálně přikoval k obrazovce. To zejména během nostalgicky laděných vzpomínek otce na syna v dětství či zážitky z války. Snad mi díky nim naHodinářezůstane i částečně pozitivní vzpomínka. Jako panu hodináři zase zůstala vzpomínka na setkání s neznámým klukem, který spozoroval, jak se pán změnil a jednoduše mu to přišel oznámit. :)"I když to trvalo jen minutu..."55%

Reziser Bertrand Tavernier /Smrt v primem prenosu, V elektrizujici Mlze/ natocil krasny, ale priserne depresivny film o tom, ako otec v podani Philippa Noireta /Stara Puska, Prohnili/ zistil o svojom synovi, ze ma drsnu kriminalnu minulost, a nejde len o povedzme legalizaciu prijmov z trestnej cinnosti alebo kradeze, ide o vrazdu. To uz je vazny problem. Noiret v roli otca, ktory nic netusil bol na urovni, do roly sa maximalne vzil. Dialofgy su perfektne, na urovni, nudne tlachacky a vatovo plane plky sa zlikvidovali, a ak aj dostali priestor, tak len minimalny. Jean Rochefort v roli toho komisara bol pomaly este lepsi nez Noiret, a nesnazi sa Noireta psychiocky deptat, ale pomoct. Ono je to aj trochu mix kriminalky s psychologickym filmom. Tempo si film drzi, a hoci chyba akcia, dolzezite su take aspekty ako kvalitna rezia, vyborne dialogy a perfektne herecke vykony : 89 %

Skvělý psychologický film, který si budete dlouho pamatovat - hodně za to může to, že pochází z Francie, hodně za to může i to, že předlohu napsal autor Maigreta Georges SImenon, ale nejvíc za to můžou herci - naprosto fantastický Phillipe Noiret (zatraceně působivý výkon, navíc skvělý dabing Donutila) a neméně skvělý Jean Rochefort (mírně zkažen Jiřím Dvořákem). Pokud bych měl být trochu více objektivní, asi by to bylo spíš na hodně silné čtyři hvězdy, protože druhá polovina bylo oproti skvělé první malinko slabší, ale protože je to jeden z velkého množství filmů, které zatraceně hodnotím srdcem, tak je to slabších pět. Scénář navíc perfektně funguje, herci jsou sehraní, občas je to zaraceně depresivní a finále, které následuje po té slabší druhé půlce, tuplem. Perfketní herectví, perfektní režie, perfektní scénář. Prostě další důkaz toho, že nejlepší filmy se ve Francii točily v 60. - 80. letech. Neříkám, že některé části nešly natočit lépe, možná to mohlo být i kratší, ale pravda je, že Noiret tomu hodně pomáhá a slušně to zvedá, bez něj by to nejspíš nebylo úplně ono. Každopádně za mě opět velká francouzská spokojenost, další filmová slast, která se jen tak neomrzí. 90%.