Kolem půlnoci (1986)

Kolem půlnoci je americko-francouzské hudební drama o jazzu. Přičemž je to více hudební než drama, z 80% francouzský film (styl, režie, lokace) a 100% art. Pokud máte rádi jazz, zvláště jeho pomalou variantu (žádné svižné songy tu nenajdete), budete na vrcholu blaha a klidně si přičtěte k mému hodnocení kolik hvězdiček chcete. Já jazz uznávám, ale za srdce mě prostě nebere. Takže mi zbylo pomalé, artové, téměř bezpříběhové, nedramatické drama o přátelství jednoho starého jazzmana co se pomalu upíjí k smrti a mladého fandy, který se ho z toho snaží dostat. Většinu času nudné, nedějové, místy hezké (životní moudra, dcerka která fascinovaně pozoruje celý ten svět). I ten očekávaný konec přijde jen tak mimoděk. Zasloužený hudební Oskar, určitě ne špatný film, ale ne pro mě, takže neutrální 3*. Hudební/muzikál roku 1986.

Jedná se o hudební film plný kvalitního jazzu (soundtrack složil známý jazzový skladatel Herbie Hancock) s nepříliš kvalitním příběhem (hudba 5, film 3, celkem 4), který bych doporučil asi jen fanouškům jazzu nebo lidem, kteří chtějí zjistit, zda se jim jazz líbí. Já jsem v mládí jazz celkem nesnášel, a velkým fanouškem nejsem ani dnes, i když jsem se naučil jej oceňovat, ale bylo to oklikou přes vážnou hudbu, kterou jsem objevil až někdy po třicítce, a poté co clověk zvládne klasickou avantgardu (Boulez, Carter, Messiaen, Schoenberg atd), tak i jazzové harmonie zní normálně. Příběh toho filmu moc zajímavý není. Jazzový saxofonista Dale Turner v USA bere drogy a pije, a rozhodne se odjet do Paříže, kde se seznámí s autorem filmových plakátů Francisem, který žije jen se svou mladou dcerou. Ten se s ním spřátelí, on hraje v klubu Blue Note, pak odjedou zase do Ameriky, kde se Dale pokouší spravit vztah se svou dcerou, a nakonci filmu opět spadne do drog a umírá. Film má vždy pár minut příběhu, a pak pár minut jazzu, a tak dále

Vynikajúci hudobný film plný skvelej jazzovej atmosféry sprevádzajúcej príbeh veľkého amerického saxofonistu Dala Turnera. Problém alkoholizmu hlavného hrdinu nie je síce v centre pozornosti, ale svojím temným nábojom výborne pasuje do jazzovej nálady, ktorú vyvažuje snaha Dalovho priateľa Francisa pomôcť mu. Pre fanúšikov jazzu 100%, za mňa 80%

[3,5*]"S'il vous plait, I would like to have the same thing he had."To, čím je tento film taký mimoriadny, je tá úžasná džezová hudba, ktorá napĺňa podstatnú časť jeho dĺžky. Nebyť tej hudby, film by zrejme u mňa zapadol do hlbokého priemeru. Atmosféra džezového klubu Blue Note je úchvatná (až som zatúžil sa tam ocitnúť a výnimočne by mi nevadil ani ten cigaretový smrad), tou hudbou doslova pulzuje. A ja veľmi oceňujem, že tie piesne nie sú useknuté (ako to často býva) a ja si ich môžem naplno vychutnať od prvej až po poslednú notu. Film je naplnený melancholickou náladou, v súlade s povahou hlavného hrdinu Dalea a v podstate aj s celým tým džezovým štýlom. Obaja hlavní hrdinovia ma dokázali upútať, tak štýlový džezmen Dale (sympatický Dexter Gordon), ako aj jeho oddaný priaznivec Francis (François Cluzet, taký francúzsky Dustin Hoffman). Výhrady mám hlavne voči dejovej línii, ktorá mi pripadá akási zmätená."Francis, who is that playing?" "Who is playing? It's you. You just made a record." "Not bad."

Přestože jsem na film narazila úplnou náhodou, dokázal přebarvit tu nudnou atmosféru, která ve mně kolovala. Ano, jazz je jen muzika pro hrstku odvážlivců, kteří nejdou s proudem a hru saxofonu umí ocenit. I když mezi tento druh lidí nepatřím, sledovat příběh jednoho z významných představitelů tohoto žánru bylo vskutku úchvatné. Prostředí Paříže, překážky běžného života a malá jiskra naděje, která dovedla mistra o pár kroků blíž k oáze. I těch mouder se tu pár našlo. Kudy z nudy? Tohle vysvobodí od nepohody.