Hledám dům holubí (1985)

Střetpuberťákas mladšímbratremkterý je ještě nevinně zamilovaný do všeho co ho od malička obklopuje a jenž má evidentně silný mateřský/chovatelský pud. Film je plný zpěvuVildy Čokaa křiku vesnickýchharantů, s prominutím, ale tohle je prostě pro venkovské děti typické, a mě to, jako tichomilného venkovana, strašně štvalo. I ty samotné dva světy se takděsně tloukly, že být tím starším z bratrů tak vezmukramleatáhnus radostí naintrkamkoli do města, než hrát ve stodole a silážní jámě. Původně jsem dal tři, protože mě vlastně dcl potěšila hudbaVýběru, jenžetehdy snímků kde je ke slyšení vzniklo dcl dost a mnohem lepších, takže jen dvě.**

Taková hovadina tu má 60%? To myslíte vážně? Co mě na filmu nejvíce odpuzovalo, že jej po celou dobu provází příšerná a primitivní hudba (nutno podotknout, že obecně hudebním filmům zrovna neholduji). Když k tomu připočtu takřka naprostou absenci děje, nesnesitelnou uječenost všech postav včetně vzteklého čokla (naštěstí ho v půlce filmu odkrágluje kůň) a fakt, že za celý film jsem se pořádně nezasmál ani jednou, nanejvýš asi ve dvou scénách mírně pousmál, nelze tomu udělit vyšší hodnocení než 1 * a20%, což u normalizačních a tím spíš rodinných filmů běžně nedělám, ale tady nelze jinak. V podstatě se shoduji s názorem uživatele ostravak30.

Cením si každého filmu, kde dětští herci přirozeně hrají. A to je tento případ. Navíc hezky vykreslené i charaktery postav. Ten malý lakomý hajzlík soused mi fakt pil krev. Osobně být tou matkou, tak z těch jejich uhádaných kluků zpakatim. Hudbu od Kocába a Čoka absolutně nemusím, ale ve filmu mi nijak nevadila, spíš naopak, dobře  vykreslovala podstatu filmu. Kdyby tam neumřela ta zvířata, dala bych 5*

Už jak jsem slyšel v úvodních titulcích zpívat Čoka, tak mi bylo jasné, že to normální film rozhodně nebude. Taky že ne. Je tady naprosto minimální děj a fůra wtf záběrů, scén (třeba když tam brečí to mimino kvůli tomu, že kolem něj chodí tři koťata - která se tam pak snad už ani neobjevila) a dialogů, které na mě působí, jako mix filmů Pražákům, těm je tu hej a většiny filmů od Chytilové. A asi půl hodinu mě ta šílenost bavila, pak jsem se u toho začal nudit a jediné, co si mi pak ještě líbilo, byla hudba Pražského výběru, která se do tohohle filmu, který je pro děti, překvapivě hodila. Když jsem na to tady na ČSFD narazil poprvé, tak jsem chytl záchvat smíchu z toho obsahu, co tu je, jenže ono to fakt o ničem jiném nebylo. Ještě se mi tu líbil výběr prostředí, ten se podle mě povedl a chvílemi jsem měl pocit, jako bych na té vesnici fakt byl, ale to už je tak nějak všechno. Nepamatuji si, že by Věra Plívová-Šimková točila psychedelické filmy, protože tohle místy psychedelické fakt bylo. 3*

Zapomeň na obvyklou dětskou poetiku servírovanou paní režisérkou, i když i toho se zde dočkáme. Věra Plívová-Šimková versus Pražský výběr zkoušející ve stodole. Film o mládeži osmdesátých let, naplno se oddávající výběrovým rytmům, bizarně falzetovým zakončováním slov a prapodivnému tanci. Revoluční pohled na hudební kulturu podtrhuje vynikající soundtrack, podpořený skvělou závěrečnou tancovačkou v tomto stylu, napříč všemi generacemi. Film s atmosférou úletu jménemČekání na Patrika, ale s daleko větší kvalitou scénáře.