Hello, Welcome (2024)

Má to určitě esenci a insight, jenže pak dojde na formu a ta je vyloženě průser. Chápu, že točit ve Varech v průběhu festivalu muselo být peklo, ale vystlat film tolika průřezy do stories mi po chvíli přišlo prkenný, otravný a strašně na sílu. Furt čekám na ten výjimečný film, Šimone. Hello, Welcome to zatím taky nebylo.

Mně se film líbil. Nejdůležitější je u něj pozorně poslouchat dialogy mezi postavami, protože film je předevšim téměř celý o nich. Nejde o klasický film, jak je známe, a ani nevím, jak to přesně popsat, je to něco mezi amatérským stylem a improvizací. Mně film alespoň trochu přiblížil, jak to nějak vypadá na filmovém festivalu v Karlových Varech. Herecké výkony jsou dobré, holky to zvládly opravdu dobře. Ani bych nečekal, že mě takový typ filmu bude bavit, ale pozorně jsem ho sledoval a hlavně poslouchal, a dostal se do něj.

Home video o třech úzkostlivých a sebezahleděných ženách, co přijely navštívit filmový festival, aby si na něm přihřály hereckou polívčičku. Předchozí filmy Šimona Holého si alespoň držely formální úroveň, díky které na první pohled vypadaly jako film (i když teda kromě té formální úrovně neměly moc co nabídnout). Tohle připomíná spíš ranou tvorbu Evy Toulové, jen je to určené pro jinou cílovku.

"Všetci sme tak nejak na predaj."Trefná reflexia hereckého povolania v takom lacnejšom filmovom spracovaní ako celku, ale inak plná pravdy o hercoch a ich životoch. To je len samé sociálne siete, fotenie hovadín, jedla a hlavne seba s vyškereným pyskom, proste závislosť ako vyšitá. A potom závislosť byť videný a pritom vnútri depky, obsadí ma niekto, alebo budem stále za hovienko? A potom je tu závislosť na večierkoch, alkohole, podporných látkach a promiskuite, kde za trocha pozornosti si vrzne v Karlovych Varoch aj skladník. Kedysi sa vravelo:"No, i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále."Dnes sa hovorí: "No, i skladník z Varů se může vycákat do hééérečky."Podotýkam: začínajúcej.

Pro mě bylo Hello, welcome velmi příjemným překvapením a v podstatě zjevením. Lehkost s jakou Holý pracuje jak s herečkami tak s existenciálními tématy je velice svěží a působí autenticky. Emocionální inteligence režiséra je z filmu velice zjevná a v tomto případě se snoubí taky s chytrým tahem postupně upřednostnit jednu z postav, tu "nejméně výraznou", respektive nejvíce nejistou "samasebou", ačkoliv bychom od takové dívky na první pohled očekávali hlavně sebevědomí. Sebevědomí je pro mě v tomto filmu hlavním tématem, je to problém každého umělce, který bojuje se svou vlastní hodnotou a chybí mu pořádná zpětná vazba. Film obdivuji také proto, za jakých okolností vznikl a tak mu odpouštím i tu jednu část, která mi maličko skřípla (scéna v lese mi připadala méně vybudovaná než zbytek), protože vyvinout takový film a natočit za pět dnů, to už chce odvahu, energii a důvěru všech okolo.