Harbin (2024)

Technická stránka špičková, vizuál nádherný, akcia vydarená a krvavá, príbeh celkom zaujímavý, ale tak nejak ma vôbec nezaujali postavy. Takže celkovo ok na jedno pozretie, ale táto kapitola Kórejsko-Japonských dejín ma nedostala. 6/10.

Ani neviem, čo mi na tomto filme vlastne vadilo ... Akurát som sa nedokázal emočne na neho napojiť. Asi je to tým, že moje predošlé inkarnácie nemali s týmto obdobím a miestom nič spoločného, a to je iba dobre.

Během začátku u sledování jsem si pořád říkala, že tomu něco chybí. Něco, co film posune o trochu výš. Ten prvek/moment, který to činnem někoho udělá buď osobní, víc emotivní. Chápeme se, jak to myslím. Sice je to podle skutečných událostí, takže si tam scénář nemůže dopisovat věci na efekt, ale jsme lidi. Tohle máme v sobě daný, vždycky se něco "tak trochu životem stane". A první polovina se nakonec ukázala jako takový lehký uvítání, než přijde to důležitý v druhý polovině. Jenom nevím, jak to přesně napsat. Harbin je především strašně krásný film po vizuální stránce. Kdy ten samotný plán, není nijak zvlášť komplikovaný. Jenom je na dlouhý lokty a to ho komplikuje. Tím nechci tvrdit, že je to jenom o vizuálu ... ale do háje, vážně moc! Například celá ta část ve vlaku, jak se za sebou hýbou vagóny, světla u stropu, jak se postupně odhaluje tvář ... vážně, vážně moc! Aby potom přišel závěr na nádraží, kde se to má stát a než se to stane ... ale vážně už dost, do háje! V kombinaci s hudbou to je prostě geniální. Protože právě až v té druhé polovině film přejde na pořádné vykreslení postav a konečně dorazí ta chybějící vrstva, která je v tomhle případě spíš takový provázek, který to skvěle zabalí a ještě v závěru udělá mašličkou. Protože tohle je jenom úsek historie, u které film počítá, že víte, co bylo předtím a co bude následovat ... takže jo, možná proto Harbin působí, jako kdyby to bylo točený s myšlenkou, že nikdo jiný se na to stejně nebude chtít kouknout. Tady se nesnaží vám cokoliv vysvětlovat. Jde o tu jednu konkrétní akci. Nic víc, nic míň. Podobný pocit jsem měla naposled ujiného filmu. Vlastně úplně ve všem. I to s tím vizuálem. Jako kdyby šlo především o to ukázat minulost chytlavým způsobem z obav, že by to jinak možná nikoho nezajímalo. Takhle to na mě působilo. Zároveň tím nechci tvrdit, že by se měly točit hnusný filmy, aby je někdo bral vážně. Jenom ... no, snad jsem to přenesla slovy tak, jak jsem to myslela v hlavě 🙄(15.12.2025)

Ten film je vizuální lahůdka, stejně tak obsazení. Jenže přes veškerou snahu to diváka, troufám si říct, nezasáhne. Ne tak, jak by mělo. A to si nemyslím, že je tím, že nejsem Korejka. Naopak si myslím, že toto téma český divák dokáže docenit. Film se zaměřuje na krátký časový úsek života odbojáře Ahn Jung Geuna na začátku japonské okupace, kterého ztvárnil Hyun Bin. A já tak nějak čekala víc. Film je spíše komorní, o jednotlivých postavách se toho divák moc nedozví, zaměřuje se de facto na jednu odbojovou akci. Měla jsem pocit, že se vlastně za celou dobu toho moc neudálo a naladit se na hlavní postavu, abych to s ní prožívala se mi taky moc nepovedlo. To je vlastně jediné, co bych filmu vytkla. Nicméně to pokládám za zásadní.(12.12.2025)

Ten film je tak nabušený skvělými herci včetně jednoho "opilého" camea, že jsem čekala trochu víc. Přišlo mi to nedotažené, úsečné a spoléhající na to, že divák má korejské dějiny v malíčku. Ani tak ale času stráveného upřekladu, nelituji. Film mi krásně "navázal" naSong of the Bandits, stejně jako seriál si pohrál s kamerou, která jednotlivým scénám dala nezaměnitelný punc. Takže v podstatě spokojenost a pravděpodobně si to ještě někdy pustím.(11.04.2025)