Halimina cesta (2012)

Balkánský územní, národnostní a náboženský konflikt, který naplno vzplanul již před 1. světovou válkou, vrcholil v 90. letech. Osudy obyčejných lidí, kteří čelili této genocidě, jsou tématem tohoto realisticky natočeného filmu s depresivní a syrovou atmosférou, která se dostane pod kůži. Silný a smutný příběh, který musí silně zasáhnout každého "normálního" člověka. Plný počet ale neuděluji  - pro pocit určitého amatérismu v mnoha ohledech provedení snímku i v hereckých představeních. 75%.

Predelová scéna „o 23 rokov neskôr" je zrejme najintenzívnejší skok v porovnaní so všetkým, čo som videla. Dlhočizný skok cez obrovskú priepasť. Lenže ako vravel Nietzsche, „ak sa príliš dlho pozeráš do priepasti, začne sa priepasť pozerať na Teba". Momentálne 54% obyvateľstva Bosny žije v zahraničí a môžete sa tomu diviť?Halimin putje jedno z najlepších diel o vojne v bývalej Juhoslávii.

Film, který je civilní ve výběru herců, exteriérů,podání. Film, který může vytvářet dojem, že se v něm člověk složitě orientuje, ale záměr se podařil skvostně, opravím se, tak věrohodně, že navozuje nutnost zapojit do přemýšlení diváka. A o tom on je. Víra, výchova, pochybnosti, hledání, smutek, boj s každodenním životem, tajemství,válečná traumata. Pokud by film sklouzl k polopatičnosti, chyběla by potřeba přemýšlet o souvislostech. Hlavní představitelka hledá pravdu, ale cesta k ní jde ruku v ruce s kamerou a naší snahou pochopit. Jednoduchými prostředky a režijním vedením. Hudba jen podmalovává nezbytné. V syrovosti záběrů je zvláštní poetično. Myšlenkové návraty se od děje liší v barevném podání, a to mi stačilo. Opět nebyla potřebná jiná forma. Dlouho jsem neviděl tak syrové drama v souhře životních osudů. A scény, které chytí diváky za srdeční tepnu jsou dostatečné i v tom výrazovém minimu. Zbytek je na divákovi.

Smutný a zároveň silný příběh několika rodin a sousedů, odehrávající se před, během a po válce v bývalé Jugoslávii. Všichni žili poklidným životem než je rozdělilo náboženství, potažmo válka. Během pomalu rozkrývajícího se tajemství, ze kterého věděl každý zúčastněný jen část, přichází na závěr ten největší šok. V poslední třetině a hlavně na závěr filmu prostě nemůžete nebrečet. Snímek vzdáleně připomíná Villeneuveovy Požáry.

Niekedy tie ženy musia niesť na svojich pleciach neskutočnú ťarchu. Strata milovaných, a predovšetkým strata dieťaťa, je strašná rana. A vojna si nevyberá, naloží aj mužom. Viem si predstaviť, ako ťažko sa s tým žije. Niekto to nedokáže a niekto to všetko prejde so zatvrdnutým srdcom a bez jedinej slzy. Halimin put je príbehom, ktorý napísala vojna. Nie dávna, a nie z ďaleka. (Filmová výzva 2016 - misterz) aVidené v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 3