Hakudža den (1958)

Animovaná legenda o magickom hadovi v sebe miesi prvky vážnej rozprávky a zvieratiek-pomocníkov, ktoré vytvárajú hravosť a vtip. Rozprávková časť je viacmenej nudná, zato zvieratkovská je milá, hravá určená predovšetkým deťom. Kalita animácia je tak napoly, v čomsi sympatická, v čomsi ani nie. Každopádne pozoruhodné dielko v histórii japonskej animovanej tvorby.(08.06.2022)

No, že kvůli tomuto dílku, po jeho shlédnutí Miyazaki celou noc nespal, tomu bych i věřil. Přece jen to je první barevný japonský animovaný film a určité emoce to v tu dobu vzbuzovat muselo. Příběh je prostinký, animace pěkná, hudba příjemná. Zvířecí pomocníci celkem bavili - že by inspirace pro pozdější Pandu kopandu? Z hlediska toho, o jaký milník se v historii japonské animované tvorby jedná, nejspíš povinnost pro každého, kdo tenhle žánr má rád.(01.10.2013)

Hakudžaden je adaptací čínskéLegendy o bílém hadu, respektive jedné z jejích variant, ve které vystupují jako pomocníci hlavního hrdiny dvě roztomilé pandy (velká a červená). Snímek se pyšní titulem „nejstarší barevný japonský animovaný ‚feature film‘“. Chlapec Sü-Sien si na trhu koupil bílého hada. Dospělí však jejich přátelství nepřáli, a tak se jej musel vzdát. O několik let později, kdy je z Sü-Siena mladík, potká hada znovu, avšak nepozná jej, jelikož plaz na sebe vzal podobu krásné dívky Paj-Niang. Nic tak nebrání rozvinutí příběhu o síle zapovězené lásky, která i s pomocí roztomilých zvířátek překoná všechna nebezpečenství.5/10(24.05.2009)

Staromódny animák, ktorý tak trochu nepôsobí, ako keby bol podľa známej ázijskej legendy. Ale zrejme to bude tým, že snímky, ktoré som podľa tohto mýtu videl, možno nemali až tak blízko k pravde.(19.02.2020)

Bylo to docela dlouhé. Celkem se mi to líbilo. Na první japonský kreslený animovaný film to nebylo špatné. Stojí za shlédnutí. Neřekl bych, ale že jsem se nějak výrazně bavil a to mám staré animované filmy rád. Jako legenda dobrý, hezky zpracované.(02.06.2013)