Hádanice (1990)

"Víš, co to je?" "Křížaly" "NE, to jsou přece krumlouše!" Aneb přece se nebudeme babrat s vytvořením rekvizity, která má představovat něco kouzelného a jedinečného. Vezmeme náhodně cokoli, co najdeme, a prostě budeme předstírat, že je to něco kouzelného a jedinečného... Aspoň mohli ty křížaly něčím nabarvit, aby aspoň trochu vypadaly magicky :-(

Ježíš, to je nádhera!!!" Zamlada mi stačilo olíznout lžičku, a dneska už se nemůžu dočkat oběda! A víš co? Dej mi ještě kousek! Co má stará ženská na tom světě jiného, než tu dobrou baštu... Ona se mi ta chuť a vůně nějak přilepí na jazyk, šoupne po něm až do žaludku a tam pěkně hřeje... No a taky někdy pálí a tlačí!"Alena Vránová jako žravá zámecká paní byla k sežrání... Co ale viděl nastárlý zahradník Kořínek na v tomto kusu ne zrovna půvabné (a navíc děsně uřvané) Marjánce, opravdu nechápu. Možná masochista? A ten fracek, co pomáhal v kuchyni, byl nakonec pěkná pomstychtivá mrcha, takže si o pár pohlavků přímo říkal. Děda Hadalík fajn a Marjánčina teta byla vlídná a shovívavá přesně jak měla být. Za mě moc příjemná krátká pohádka. Jo a co se teda nakonec stalo s těma krumloušema, když se Marjánka nakonec změnila tak nějak sama od sebe a nechtěla už ani velkýho pána (neb ji nakonec fakt klofnul geront)?

Zábavná pohádka z devadesátého roku je přesně ten tip vtipné a rozverné hříčky, ve které se používají všelijaká krkolomná a nezvyklá slova a výprava je kouzelně roztomilá. Tohle mě strašně baví a v dnešní době mě to v takových pohádkách chybí. Ono je to i o hercích, kteří teď nejsou, takovej Lubor Tokoš v roli dědka Hádalíka nemá konkurenci!

Uječená Jana Paulová mě po chvíli přestala bavit. Tím spíš, když celá pohádka má trochu zvláštní ukončení, které není typicky pohádkové. Možná chybí klasická záporná postava, která se změní v kladnou - Marjánka totiž není úplně zlá a Hádalík teprve ne. Je to přesně ten typ studiové pohádky, u které trochu chybí hlava a pata a tak nějak se to slátá dohromady. Ne, nebavilo.

Velmi podařená kulisová pohádka, kterou si nejlépe vychutnáte po opravdu výtečném nedělním obědě. Je totiž především o dobrém jídle, dále o mezilidských vztazích a samozřejmě tak trochu o čarování. Paulová je bez obtíží snesitelná, Satoranský sice trochu postarší, ale proč ne, zato Lubor Tokoš je v roli kouzelného dědečka Hádalíka neodolatelný. Výborně stavěné dialogy, pár podařených vtipů i hádanek, příjemná hudba - co víc si od hodinové televizní pohádky přát? Jedna z těch opravdu hodně dobrých pohádek.