Greenberg (2010)

"JE DŮLEŽITÉ PŘIJMOUT ŽIVOT, KTERÝ JSI NIKDY NEPLÁNOVAL." Stillerova postava je ukázkový sebestředný blb a film o něm vypadá jako sepsaný a zrežírovaný podobným individuem, tedy sebestředným blbem... Buď, a nebo to má jen tak vypadat a celá tahle "show" je jen vtípkem na účet celé divácké obce :) Ať už tak nebo jinak, Noah Baumbach má jednoznačně svůj styl, kličkuje kolem běžných situací a umí působit originálně, tady to ale s tím příklonem k člověku, jehož základním povahovým prvkem je odpuzovat (cokoliv a kohokoliv) přehání, čímž tento záznam činí poněkud otravným filmovým zážitkem.40%

Ben Stiller v skvelom hereckom výkone stvárňuje, potulného tesára, ktorý šesť týždňov stráži domácnosť svojho brata v Los Angeles. Počas tohto obdobia sa stretáva a rozchádza s bratovou výkonnou asistentkou Florence (Greta Gerwig), ktorá je rovnako trápna ako Roger Greenberg. Mať Rogera rád nie je pre nikoho ľahké, ani pre publikum. Je to taký blbec. (Spomína sa, že ho práve prepustili z psychiatrickej liečebne, hoci dôvod jeho hospitalizácie nie je vysvetlený.) Film naznačuje, že Roger má problémy s udržiavaním vzťahov, niekedy sa správa neslušne, a útočí, aby sa cítil v bezpečí a pokoji. Jeho príchod do Los Angeles mu umožňuje znovu sa spojiť s niekoľkými svojimi starými priateľmi, z ktorých mnohých nevidel 15 rokov. Po zhliadnutí filmu som cítil melanchóliu. 6/10

55%u kritiky chváleného filmu (např. můj oblíbený Roger Ebert) -to jako vážně???Obávám se, že na vině bude nějaká špatná prezerntace, kterou někteří místní poplivávači všeho, co není stupidní komedie se Stillerem ať už režisérem či v roli, nějak nepochopili. No nic, k věci - Stiller v roli Roger Greenberga, 41 letého ztroskotance, který má problém s lidskými city, je naprosto skvělý! Roger je ve své zranitelnosti tak roztomilý, že jeho sobeckému kouzlu musí snad propadnout každý :) I přesto, že občas jedná zmatkovitě a někdy říká kruté věci, jeho oči mluví pravdu samy o sobě. Celkově je to upřímné a citlivé drama. Komediální jsou možná jednotlivé prvky, ale spíš se jedná o hlubší film. Jsou odborníci, kteří budou tvrdit, že takových filmů viděli spousty a já říkám: "Víc! Víc takových filmů - upřímných, syrových a hlubokých! Já jich teda ještě dost, hlavně v poslední době, neviděla!" Plný počet bych normálně asi nedala, ale tady je snad jasné proč.

Až díky skvěléManželské historiíjsem si uvědomil, že bych měl Baumbacha zařadit na seznam tvůrců, které stojí za to sledovat. I když mi nesedly všechny jeho filmy, žádnému z jeho scénářů se nedá upřít neotřelá kreativita. Občas se tématicky pohybuje na hraně mezi mainstreamem a nezávislou tvorbou. Resp. nějak se mu daří opentlit nemainstreamové projekty vizuálem a především hereckým obsazením tak, že se dostanou mezi klasickou hollywoodskou produkci. Což je kombinace, která mi velmi vyhovuje. Jako vždy začnu námitkou týkající se žánru. Komedii si představuji jinak. Ano, postava Rogera je hovadoid. Jenže jeho aura tragéda žádné humorné situace negeneruje. Sledujeme jeho potácení se životem a sobectví hraničící s toxickým chováním vůči Florence. Ve filmu zazní, že ranění zraňují. Ano, tentotýpek nemá ambice, zodpovědnost, sebereflexi...neví co se sebou. Jako medůza se vznáší životem a kdo se k němu přiblíží, toho žahne.Jsou to nebezpeční lidé, protože i když působí jako zatoulaná štěňata, jsou chytří a můžete si o ně velmi snadno ublížit. Já takové lidi nesnáším a protože Baumbach nepředložil žádnou pořádnou pointu, trochu to vypadá, jako by psal o sobě. Závěr je otevřený, ale není těžké si domyslet, co se s postavami dělo dál. Film je dobře udělaný, napsaný a Stiller tady potvrzuje, že je víc než pakomik. Jenže postava Rogera mě převážně iritovala a to moje hodnocení samozřejmě ovlivní. PS: Jediná postava o kterou jsem se bál, byl pes. Kdyby ho Baumbach nechal umřít, plesknu sem odpad! bez jediného zavázání. Když od filmu čekám emoční dopad, nemyslím tím nasranost nebo znechucení.

„Hurt people hurt people.“Greenberg je příjemný jako osina v zadku (tedy jako většina Baumbachových hrdinů). Sebestředný, posedlý kontrolou, netrpělivý, nespolečenský, s občasnými výbuchy vzteku. Teprve postupně zjišťujeme důvody a začínáme jej chápat, snad s ním dokonce empatizovat. Stejně jako vůči okolnímu světu mnohem otevřenější Florence, která se zdá být v pohodě, jenže není. Skoro nikdo není. Ani pes jménem Mahler, díky kterému se ústřední dvojice seznámí a vůči kterému jsou ve filmu všichni vnímavější a soucitnější než vůči libovolnému člověku. Prostě žádná feel good romantická komedie o chybujícím hrdinovi, který pochopí a prozře, ale ironický, nikoho neomlouvající portrét nešťastného člověka, který teskní za promarněným mládím a hledá náplň existence a spřízněnou duši, s níž by si rozuměl alespoň tak jako se svým kamarádem Ivanem (Rhys Ifans v jedné z mála normálních rolí). Komunikace je kamenem úrazu. Postavy se navzájem neposlouchají, každý myslí jen na sebe a říká si své (film končí nadějně v okamžiku, kdy se jedna z postav chystá vyslechnout jinou, byť jen ze záznamníku). Nedokážou sladit své rytmy. Na Baumbachovi oceňuji hlavně odstup, který si dokáže zachovat od protagonistů svých příběhů (zde tomu možná pomohla skutečnost, že příběh spolu s ním napsala Jennifer Jason Leigh). Netlačí nás do toho, abychom je měli rádi, nebojí se ambivalence a trapnosti. Dialogům s chytrým nenuceným humorem a mnoha mimoděk pronesenými výroky, na které myslíte ještě dlouho po zhlédnutí („nobody cares if I get up in the morning“), je podřízena režie s přesně načasovanými střihy, kompozicemi vypovídajícími o vztazích mezi hrdiny a tempem vyprávění sladěným s životním tempem postav. Noah Baumbach je výborný režisér i scenárista, jenom to v Greenbergovi – oproti víc „hip“ Frances Ha – nemá potřebu dávat okatě najevo, což je mi sympatické. 75%