Svatba podle Margot (2007)

Společnost výborných hereček (a herců v podpůrných rolích) pomohla překousnout, jak rodinnou (ne)normálnost narušovalo zvýšené psychologické pnutí provázené nemalým počtem ne-úplně-přirozených reakcí, manipulací nebo nevyrovnaných výstupů. Bohužel tyto "vypjatosti" doputovaly akorát do prázdna bez uchopitelné katarze či snad odhalení, proč spolu ségry léta nemluvily.

Vysvětlí mi prosím někdo, proč takový film vůbec vznikal? Tohle bylo doslova utrpení! Šílená nuda, mám ráda žánr drama, považuji ho za můj nejoblíbenější žánr ze všech, ale tohle ne, tohle se nedalo. Naprosto nudné, ploché, bez špetky emocí, zajímavosti. Odpad jsem dát nemohla, to mi nedovolilo obsazení, které je sice fajn, ale film to nezachránilo, zdálo se mi, že všichni hráli tak divně prkeně, jakoby nevěděli, co dělají. Jack Black byl podle mě naprosto mimo a hodně špatná volba do takové role, vůbec to nezvládl.

Noah Baumbach je bůh a všichni to víme, jenom si to někteří z nás méně přiznávají. Nicole Kidman je bohyně a to si všichni rádi přiznáváme. Jennifer Jason Leigh je bohyně, škoda, že se nám ukázala pořádně až takhle pozdě. Jack Black není bůh, ale na každé 2 Gulliverovy cesty nám padne jeden Bernie nebo Škola Ro(c)ku, takže ho furt máme rádi. Velice silně to připomíná Allenovy Jasmíniny slzy, akorát taková více "indie" verze. Jeho filmy jsou přesně pro mě, ale rozhodně ne pro každého. Nebere si to servítky a dost možná to po 20 minutách vypnete. Nejedná se o jednoho z jednoduších Baumbachů, takže tady bych nezačínal, ale jestli stejně jako já milujete Jasmíniny slzy, tak tohle minimálně zkuste a uvidíte, jak se dá jeden film natočít dvakrát totálně jinak, dobrá režisérká studie.

Existuje taková dojmologie, která praví, že kariéra Nicole Kidman byla v 90. letech podmíněna Tomem Cruisem, což má své opodstatnění, protože meziBouřlivými dnyaSpalující touhouto skutečně byla jen paní Cruisová. Po té následovalo krátké období, kdy si Nic zamilovali všichni, diváci i kritika a pak... se širší veřejnosti zase ztratila z očí. Proč tomu tak bylo? Ne proto, že by začala točit zcela nelogicky špatné filmy, ale dle mého je možné sledovat filmografii Nic po roce 2004 jako výběr zralé herečky, která se chce bavit, má co sdělit a už nemusí nikomu nic dokazovat. Takže stejně přirozeně se může státDiane Arbusjako Margot, která má tak velký vliv na svou sestru, že jí (nevědomky) manipuluje ven z nadcházející svatby... Noah Baumbach je velmi zručný autor, který se nebojí rozvíjet vztah dvou sester, srovnatelný s hereckými orgiemi v Prokleté farmě Jocelyn Moorhouse, ve které kralují bok po boku Jessica Lange a Michelle Pfeiffer. Intimita, která panuje mezi sestrami je fantastická, všechny dialogy jsou velmi přirozené a celý film graduje takovým způsobem, jako kdybyste si celý ten příběh s Margot a její rodinou odžili také.

Výborný príklad malého filmu, na ktorom si môžete cvične vyskúšať rozoberanie postáv z hľadiska psychológie, motivácií, minulosti, atď. Svatba pôsobí ako niečo medzi americkým nezávislým filmom, podvýživeným štúdiovým projektom a televíznou produkciou. Stojí na herečkách, ktoré hrajú ako vždy výborne a kvalitne im sekunduje aj Jack Black. Bohužiaľ film nevyústí do žiadnej katarzie, udalosti nemajú poriadny emocionálny dopad na diváka a pri konci môžete mať pocit náhleho utnutia do príbehu, ktorý by mohol ešte pokračovať. I keď bolo povedané všetko. Kvalitné tri hviezdy a upozorňujem, že Kidman a Leigh vystupujú s minimálnym make upom a vystavujú tak svoj vek na verejné oči. Je to celkom odvážne, ale stále im to svedčalo.