Gillesova žena (2004)

Chlap se třemi dětmi a ženou, která mu nosí modré z nebe a jeden flirt.Kdy ho rajcuje mladá žena, která olizuje známky a kolky.Kvůli špatnému zvuku jsem rozuměla, když se svěřoval ženě kdy to mělo začít,odvětil že v létě a rozuměla jsem, že olizovala  kulky....... Nakonec, když se děj prokousal ke konci, kdy chlap asi rozum pobral a přestal se tvářit jako magor ,tak ona skočí......

Spousta hluchých míst je kompenzována pouze dvěma mimořádnými sekvencemi, jednou je taneční zábava, na níž by se pomalu houstnoucí atmosféra dala krájet, a druhou je závěr s věšením prádla. Opatrně rozvíjené téma vzdušnosti, která laxně přechází pomocí tmavých tónů povalu do deprese, se kolem diváka ovíjí jako stahující se smyčka. Samotný závěr je naprosto úžasný, v závěrečné scéně je nejen shrnutí celého filmu, ale vlastně i vysvětlení jednání hlavní hrdinky. Problém mám s tím, že chování Gillesovy ženy mi přijde až chorobně hloupé.

O co je film myšlenkově jednodušší, o to víc vynikne jeho mistrovské zpracování. A ani sám způsob zpracování není myšlenkově složitý, je to prostě umění. Příběh o posedlosti (tak je ve filmu i vymezena) a frustraci, která strhává naši pozornost až do konce, přičemž se od začátku ptáme, jak a kdy k tomu došlo, co bylo předtím. K tomu se dostáváme jen letmo, když Gilles v závěru tvrdí, že to byla, že se to manifestovalo jednou fyzickou akcí (lepení známek). Přitom víme, že latentně to v něm už bylo "jako v koze" (řekl by Hrabal). Rovněž (až) v závěru dodává, že se své posedlosti zbavil. Ale Elisa (skvělá Emmanuelle Devosová, ale ani mužská role, navíc i typově, nebyla "sehrána" špatně) ví, že tomu tak není, že ji bude mít stále v sobě, a že jejich vztah nejenže nebude nikdy takový jako předtím, ale nebude už žádný. Starat se o děti, okopávat zahradu, i kouřit, tak ztrácí jakýkoli smysl. Její svět ztratil půdu pod nohama a postavil se na hlavu. Pozn.: Výborná je i původní filmová hudba Vincenta D'Hondta.

Jeden z filmů, který má pomalé tempo a tím je vyprávěn, staví vás do role ne pasivního diváka, ale přinutí být pozorovatelem ve střehu, protože jen tak můžete
sdílet myšlenky Elisy, Gillesovy ženy, jež právě porodila svému milovanému manželovi, kdesi ve Francii ve třicátých letech, synka.Bydlí ve vcelku hezkém domě ještě se dvěma dcerkami a čas od času k ní zajde na návštěvu její mladší a atraktivnější sestra Viktorinne. A do fungujícího manželství se začne vkrádat stín odcizení.Co všechno žena unese....přiznání manžela...ale neudělá scénu, snaží se vztah ze všech sil zachránit, bojuje o muže celý rok, až se jí to podaří a získá ho zpět. Jenže dlouhý boj vyčerpá......Emmanuelle Devos byla úžasná.Je přesně tou ženou, kdy vypadá, že si o ní nikdy žádný chlap neopře kolo, aby o chvilku později byla ďábelsky krásná. Nemluvná, ale ta, která místo planého řečnění koná. Jen když došla k cíli, byla tak unavená........skvělý film s krásnou kamerou a hudbou.

chorobná posadnutosť chlapa versus nevýslovne krásne zahratou láskou jeho ženy ... super kamera ... to všetko vyvoláva zmes pocitov empatie a zároveň skoro až odsúdenia ... k jednému aj druhému ... ani pomalé tempo a smerovanie ku koncu, ktorý všetci tušia, neodradzuje od sledovania filmu do samého konca