Gentleman z Epsomu (1962)

Krimi komedii se teda představuju jinak. Celou dobu jsem se nudil a sledoval jsem jak se pomalej a předvídatelnej děj topí v přímočarejch rozhovorech mezi postavama. Film nemá vůbec co nabídnout. Prostě týpek scamuje lidi a na konci dělá pořád to stejný, asi jsem nějak nepochopil pointu. Ale scény s Funésem mě rozesmály a tak nechávám slabý 3 hvězdy. 4,5/10

Gentleman z Epsomuje portrétem romantické vzpoury proti soudobým životním podmínkám, jež se nepovažují za dostatečné důstojné vznešenému lidskému duchu. Tímto základním postojem se blíží GrangierovuTuláku Archimedovi. Je v tom nepochybně také stavovské přesvědčení o aristokratické výlučnosti, sentimentální vzpomínka na starší a vlastnímu přesvědčení příhodnější časy. Přesvědčení se nevyjímá ani hráčská vášeň, jistý výraz stavovské výlučnosti. Nízkost každodenního života přijímá se přezíravě, smysl se spatřuje v prudkých vášních, v bohatých smyslových orgiích, v blahosklonném nadhledu. Portrétovaným romantickým hrdinou je zde Richard Briand-Charmery, zvaný Velitel (Jean Gabin), bývalý důstojník jezdectva se slabostí pro bývalou vznešenost aristokratických způsobů, ale i pro koňské dostihy. Je hráčem, žádným podvodníkem, umí být nonšalantně velkomyslný, případné ztráty hmotné nahrazuje pocity vznešenosti. Život je hrou, nebere se vážně, vyprávění má tak i rysy frašky a grotesky. Z dalších rolí: Velitelova dávná láska Maud Mulligan (Madeleine Robinson), ta jistá karikatura restauratéra a milovníka dostihů Gaspard Ripeux (Louis de Funès), Velitelův kumpán při dostizích Charly (Jean Lefebvre), Velitelovy "věrní" klienti, šéf nočního klubu Lucien (Frank Villard) a šéf herny Arthur (Paul Frankeur) či Velitelova rodina, jeho bezstarostná mladá neteř Béatrice (Josée Steiner), jeho vznešeněji působící sestra Thérèse (Camille Fournier) a jeho přízemnější švagr Hubert (Jean Martinelli).Gentleman z Epsomuje fraškovitým kouzlením pocitu vznešené velikosti života. To přezírání nezajímavé všednosti nepostrádá šarm. Poezie se tu nachází ve vznešenějším a zároveň ve velkorysejším způsobu lačného požívání smyslovosti života.

Po snímku 'Napříč Paříží' (1956), se jedná o další film, ve kterém se setkali Jean Gabin v hlavní roli a Louis de Funès, sice ještě v roli vedlejší, ale už výrazné. Vcelku se jedná o zapomenutou klasiku a jak v rámci Gabina, tak i Funèse, je to poměrně škoda. Gabin zůstal věrný role lumpa, i když tady od těch předchozích přeci jen o něco odlišného, a Funès si už pomaloučku začal budovat v komediálním filmu své jméno. Což je i vidět. Ostatně, role v tomto filmu připomene jeho pozdější snímek 'Grand restaurant pana Septima' (1966), čímž by se dala předpokládat inspirace právě z tohoto staršího snímku. Gabin hraje podvodníčka na dostihových závodech dávající zájemcům typy na koně, které ale v jeho zájmu prohrají. No, má to dobře promyšlené. A jak v tom figuruje ve své roli Funès? To už určitě není těžké uhodnout. Gabin v roli důstojníka ve výslužbě a grandiózního podvodníka v podobě ošuntělého gaunera a okázalého gentlemana s pevnými nervy a výnosnou drzostí jako obvykle vyzařuje charisma nedotknutelného kádra, který svou poklidnou přesvědčivostí v rámci dobré zábavy nezklame ani tentokrát. A co víc, nejeden divák mu v té lumpárně i fandí.  Scénář je samozřejmě hodně konverzační, ale v podstatě co věta, to perla. Krásný úsměvný snímek s dobře vyobrazenou atmosférou na dostihovém závodišti.

Jean Gabin měl plnou hubu kecá, a mně to od začátku filmu hrozně rozčilovalo. Přitom, když na tom staví celý film...Možná tomu hodně dal ten dabing, ale přijít takhle kemně, tak mu jednu nafackuju, že se jen tak nepostaví. To co se mi ale na tomto filmu líbilo byl Louis de Funés, nejen že byl dobře nadabován panem Dalimilem Klapkou, což jsem se divil, ale také je to jedna z jeho prvních rolí a jedna z těch prvních, která mě dokázala bavit svojí uhrančivostí a zábavnou vážností. Zase se mi na druhou stranu nelíbí fakt, jak se zachoval Jean Gabin když Funése poprvé viděl, a hned v kuchařském a smál se mu na plné kolo, to opravdu není profesionální ani záviděníhodné, a že on mu měl v budoucnu co závidět, být Funésem, tak bych fackoval a smál se spíš já Gabinovi. Takhle jsem si z toho odnesl akorát svěží závan Funésovského stylu, a jinak vcelku průměrnou koníčkovskou zábavu s hlavní rolí, kterou byste po pár minutách nejradši zakopali co nejdál do středu země.

Richard Charmery, zvaný Velitel (Jean Gabin), je podvodníček, bydlí v penzionu a dobře se vyzná v dostizích. Charly (Jean Lefébvre) mu dohazuje kavky (např. Paul Frankeur, Paul Mercey), kterým Velitel vždy dá typ na koně, který zaručeně nevyhraje, ale on jim je předloží jako zaručenou tutovku. Jednou mu Charly dohodí majitele restaurace (Louis de Funés), který rád sází na koně, ale nemůže chodit na dostihy, protože mu to doktor zakázal. Kupodivu však typ, který Velitel Funésovi dá vyhraje... Paralelně s tímto "dějem" se Velitel setkává se svou dávnou láskou (herečka českého původu Madeleine Robinsonová). Příjemná průměrná komedie z dostihového prostředí.Zábavu dodává trojlístek Gabin, Lefébvre, Funés, který se dohromady sejde v jediné scéně ve Funésově restauraci. Český dabing: Jean Gabin-Jiří Zahajský, Jean Lefévre-Jaroslav Kaňkovský. Louis de Funés zde předvádí jednu ze svých posledních drobných figurek a je naprosto úžasný. Je tu samozřejmě spojitost se Septimem (i když tam nebyl vkuchařském oblečení), ale i s Tetovaným a to nejen kvůli spojení Gabin-Funés. Gabin má totiž téměř stejnou masku a vedlejší roli se v obou filmech objevuje Paul Mercey. Funés však v dialogu v restauraci Gabina bezkonkurenčně přehrává. Funése nadaboval Dalimil Klapka a jeho výkon patří k těm lepším "pofilipovským".