Futurologický kongres (2013)

Úvodní hodina filmu, která představuje Robin Wright, její děti a situaci v jaké se nachází je výborná. Téma digitalizace herců je dnes velmi aktuální a scéna skenování byla především díky vyznání Alana dojemná. Být to americký film, nejspíš by to ještě vycpali scénáristickou vatou a vystačili by si s pouze s tím. Jenže tohle je evropský film, takže je to jen začátek. Skrze postavu Robin...tentokrát už animovanou...sledujeme kam až (v nepříliš vzdálené budoucnosti) neurochemický výzkum dospěl. Svým způsobem je to velmipodobné cyberpunkovým příběhůmGibsonaneboDicka. Jen se nejedná o realitu virtuální, ale subjektivní. Od vytváření umělé/jiné/nové reality je jen krůček k jejímu trvalému osídlení. Zprvu pro zábavu, později jako útěk před životem v těžké realitě. Folmanův příběh má sice hlavu i patu, ale přechod do "animovaného světa" mě moc nenadchnul. Já tyhle haluškové tripy, které jsou hlavně o fantazii animátorů moc nemusím. I v této části se sice najde pár dobrých myšlenek a není to vysloveně nuda, ale je to dlouhé aněkteré momenty mi způsobily svědění mozku. Nepochopil jsem hned prvotní přechod, který se odehrál při jízdě autem... . Závěr byl podivně zrychlený a chybělo mi tam lepší, silnější propojení ...uzavření kruhu. Je to trochu škoda, protože v některých ohledech je Kongres typ filmu, který mohl získat nálepku kultovní. První hodina 4*,druhá 3*...... 70%. PS: Navnadilo mě to na knihu...pokud má podobnou strukturu, bude příjemnější číst ji s představou krásné Robin.

Film Futurologický kongres mě lákal dlouhou dobu, tedy především jeho téma a to, že vychází z předlohy Stanisława Lema (například Solaris). Námět je z blízké budoucnosti, kdy se stárnoucí herečce už nedostává rolí a je jí nabídnuto „zdigitalizování“ sebe sama. Nemusí už nikdy hrát, jen tvůrcům přenechá práva na své digitální já, které bude místo ní obsazováno do filmů. Ač jde o sci-fi námět, film bych spíš označil za filozofické drama, které se na daný problém zkouší dívat z mnoha úhlů a divákovi nabízí mnohá zajímavá zamyšlení. V první polovině se povedla vyvolat bezútěšná atmosféra, veškerá rozhodnutí hrdinky jsou nesmírně těžká a tíhu rozhodnutí jsem prožíval také. Zhruba v polovině se film překlopí do animované podoby. Tvůrce chválím za smysl pro detail, originalitu, mnoho nenápadných hříček a časté tepání do filmového průmyslu. Bohužel mi animace nesedla a některé scény byly až moc natahované, čímž lehce upadlo tempo vyprávění a napětí. Přesto jde o pozoru-hodný film.

Tak tohle byl fakt haluz ty khokhos! Tam se toho dělo tolik, že jsem to absolutně nestíhal a druhý shlídnutí je v podstatě nutnost pro kompletní pochopení děje, kde nikdy nevíš jestli to coRobinprožívá je realita nebo sen...Je to intelektuální i děsivý zároveň, celkový zpracování(především!)druhý půlky neskutečně hravý a ve finále celý až na hraně posta-apo. S takovou drogou jaká je ve filmu bych si zahrávat fakt nechtěl. Bomba film! <3

Zachytit věčnou krásu právě stárnoucí Robin Wright? Používat její nádherný hologram další desítky let a ji fyzicky odklidit k zapomění a stárnutí? Futurologický Kongres je svým způsobem jedinečný Sci-Fi, kde se prolíná hraný příběh s animací. Byť to není jednoduché a mnohdy ani příjemné pokoukání, tak originalita příběhu a zpracování mě vedly, pustit si tento skvostný příběh nejednou. Tady není pochyb o 95%, které dávám.

Emočně prožívající diváci si u Futurologického kongresu přijdou na své, mě ovšem narativní nesoulad animované LSD části a její surrealismus spíše odpuzovaly a nudily. Herečka Robin Wright je ovšem skutečně krásná právě i v jejím věku. Po srovnání filmu s originální knihou ovšem vidím, že je kniha zase někde jinde (lepší, propracovanější). 65%