Fubu (1989)

Průměrná televizní pohádka, která zachovává standard snad jen zásluhou režie Vlasty Janečkové. Nehezké dekorace, kostýmy, ještěže alespoň ten bubo bubo je pravý a není nahrazen příšernou loutkou, jak bývalo v televizních pohádkách zvykem.

Tak u zvuku výra jsem se málem p… smíchy. Jinak je to klasická papundeklovka nezasluhující zvláštní pozornosti, ale také by byla škoda ji nevidět.

Takova snova zalezitost, tezko uchopitelna, plna podivnych jmen a divokych kostymu a scen (vzpominam ne nedavno videne Blazene ostrovy). Huhuhu...vydava zvuk vyr Fubu a pomaha Vasutovi ziskat Moravkovou, zlatovlasou pannu. Zahrany je to cely docela dobre, ale je to prasteny. Puvod Gruzie, Armenie??? Maji ty chlupaty cepice a kniry... :)(07.12.2023)

Nechme stranou skutečnou váhu copu Zlatovlasé panny, to by byl problém i v řadě jiných pohádek. Konec konců je asi kouzelný, když se jeho váha v průběhu mění. Dejme stranou i některé logické otázky, jako např. proč pouhé uzamčení dveří může uvrhnout někoho do věčného prokletí, fakt, že plaz by pod zem musel stáhnout prakticky každého se zlatým šperkem, když má tuto moc nad celým světem, nebo ostrov, který se jako z udělání vynoří zrovna v daný den, protože tyto problémy děti patrně trápit nebudou. Dejme stranou i nedostatečný pocit satisfakce díky nepotrestání plaza a mé osobní pochybnosti o tom, že šťastným koncem je život v jakési kouzelné krajině pod jezerem zřejmě bez ostatních lidí (a co budou jednou dělat jejich děti?). Pominu i to, že Veronika Freimanová by byla podle mého názoru lepší volba než Dana Morávková, ač jí to sluší. Problém této pohádky podle mě tkví spíše v malé propracovanosti charakterů postav. Plaz je jen zlý a hamižný, Zlatovlasá panna jen plačící figura, Ajlip prostě jen silný lovec, ale nějaký opravdový charakter je v jeho případě naznačen zatraceně málo (snad jen v té záchraně výra tkví nějaký ten klad, ovšem ve vztahu k Sadiq se pro změnu projeví spíše negativně). Navíc ona veliká láska je založena v podstatě jen na asi desetivteřinovém pohledu na neznámé děvče na břehu jezera, takže není divu, že nevydrží. Poněkud zde zamrzí nevyužitý motiv nůžek, které by ostatně mohly posloužit k ověření skutečné Ajlipovy motivace a vztahu k dotyčné dívce. Jedinou zajímavou a charakterní postavou je tak ve skutečnosti samotný Fubu představovaný výborným Štěpánkem (kterému to navíc v tom peří a kožešinách, či co to měl na sobě, i docela sluší), jemuž jde, jak se zdá, primárně o pomoc jeho nešťastné neteři, a Ajlip, který mu zachránil život, se k tomu jako jediný jakž takž hodí. A vlastně Fubuův smutný osud nakonec diváka zajímá více než ústřední pár. Pochválit lze také Přeučila v roli plaza. Na rozdíl od většiny pohádek, které jsou rozšířeny o dvojku, ač nemají na co navázat, by tu byl i značný prostor pro pokračování. Průměrná studiová pohádka, která neoplývá příliš barvitým dějem, na druhou stranu nepatří v této kategorii ani k nejhorším. Oceňuji ovšem, že na mne z ní, patrně díky kostýmům a melancholickému ladění, tak nějak dýchla atmosféra východních pohádek a ruských bylin o bohatýrech. Při zasazení příběhu do jiného než středoevropského či československého prostoru totiž věrohodnost prostředí zpravidla pokulhává, přičemž to zdaleka neplatí v rámci filmových počinů pouze pro pohádkovou tvorbu. Za to tedy udílím zlatý vlas navíc. 2,5*(03.01.2022)

Vytrvalost lásku přináší, nám chce vnutit tato studiová pohádka, která má jednu výhodu a tou je, že není moc dlouhá, takže se dá unést. Proč nám to chtějí tvůrci vnutit? Protože Aljyp sice slibuje tříletou věrnost, tady je asi důvod, proč i dvouletou socialistickou vojnu přežilo tak málo vztahů, když ani v pohádce málem nevydrží, ale v podstatě slib nedodrží. A jen díky angažovanosti sovy si vzpomene, že má jinou. Nevím na kolik je pohádka výchovná, když druhé dívce tedy zlomí srdce, ale faktem je, že vše dobře dopadne. Jan Přeučil a Petr Štěpánek výborní.(26.07.2021)