Pokoj (2015)

Všichni se chovají naprosto uvěřitelně v neuvěřitelně hnusně rozdaných kartách a ten Jackův malý velký svět! Mě víc bavila druhá půlka - tam kde má být čerstvě osvobozený vězeň šťastný a volně dýchajíci,  na něj teprve spadne pořádná tíha a nadechnout se téměř nemůže. Horší tím, že to nečeká - vždyť přece udělal všechno pro to, aby se konečně dostal ke slunci... Svoboda fakt není jenom prča. A tady to všechno je, tak nějak akorát, právě uvěřitelně. Mmch, viděla s českým dabingem a ty Jackovy voiceovery byly fakt k sežrání, krásná hravost! "Mamiii! Tys tu myš zmrtvila!"

Abych se vyhnul spoilerům, nemůžu tady úplně vyčíst to, co jsem na filmu postrádal, jinak jde ale ve výsledném součtu o povedené drama, v němž nesouhlasím pouze s výkonem Brie Larson hodným Oscara. Ale to je čistě subjektivní vnímání, jinak bych rozhodně doporučil dál. Protože minimálně jedna scéna mě nechala v tak konsternovaném napětí, že se z toho vzpamatovávám ještě teď. [viděno na Voyo 8.1.2025]

Možno, že prvá časť filmu nepopisovala brutalitu toho chuja detailne, ale všetci vieme, že fantázia sa nevyrovná veciam, ktoré sa im diali. Napriek absencii surových detailov je to maximálne znepokojujúca časť. To hovado by malo dostať trest smrti. Možno jej vražda by bola humánnejšia než toto mučenie. Je to veľmi ťažký film. Brie sa toho chopila so cťou. Kto by povedal, že raz bude kapitánkou Marvelovou. Chcel by som mať moc zabezpečiť, aby niečo také nejestvovalo. Nikdy a nikde. Druhá časť filmu vyvolávala hrozne veľa očakávaní. Originalny námet spôsoboval, že divák netuší další vývoj. Prakticky sa nedá predstaviť si, čo všetko je pre Jacka nové, takmer nepochopiteľné a pre Joy nesmierne ťažké a náročné. Bolo to o láske, nádeji, čírom nefalšovanom zle, zvládnutí predsudkov, tlaku verejnosti, výčitkách a o všelijakých dalších pocitoch, ktoré si nemôžeme vedieť predstaviť, lebo nám sa toto nestalo. Bol to veľmi dobrý film. Bolel. Hrozne. Až do konca.

Poetický film o nepoetických věcech...nic není takové, jaké se to zdá, co je pro jednoho útrpné vězení, pro jiného oáza bezpečí...film vyprávěný očima pětiletého kluka, co zažil různé domovy a ve všech bylo něco krásného...velmi emotivní mi přišlo, když se vrátili do pokoje a kluk se loučil se světlíkem, se židlí číslo jedna, židlí číslo dva, postelí, vanou..., dělal přesně to, co měl a to samé přikázal i mámě. Přesně to máma potřebovala - konečně se s pokojem rozloučit. Nadobro. Uzavřít tu kapitolu a kráčet dál. Dokonalá filmařina, moc se mi to líbilo.

Přes relativně malé produkční hodnoty, obrovsky silné drama.
Nutno podotknout, že jsem vůbec nevěděl, o čem film a čtvrtinu filmu vlastně ani netušil, co se děje a čekal nějaký postapo twist. Ve finále jsem byl samozřejmě velice příjemně překvapen, jestli se tedy taková dávka nepříjemných emocí dá označit jako "příjemně".