Five (1951)

Údajně první (nízkorozpočtový) post-apo film s jednou ženou, jejím dítětem a třemi muži...Chmurná podívaná.(50%)

Film sleduje posledních 5(FIVE) přeživších lidí na Zemi. Zbytek lidí zahubila atomová válka respektive radioaktivní mraky. 5 cizích osob rozdílných povah a smyšlení nespojí ani tahle katastrofa a jen stěží dokážou táhnout za jeden provaz a tak vznikají různé konflikty. Kdo by ale čekal film nabitej akcí ten bude nejspíš zklamanej. Jde spíš o konverzačku stavějící na atmosféře. Hodně je to o psychologii postav a o chování člověka v krizových situacích. Číší z toho nejistota, beznaděj, deprese. K filmu bych měl i spoustu výhrad ale beru na vědomí, že jde pravděpodobně o jeden z prvních(né-li první) postapo snímků. A pro filmy s touhle tématikou já mám prostě určitou slabost. A jelikož jde o první nebo o jeden z prvních kousků tohoto ražení tak i proto určitě za vidění stojí. Závěrem mi už zbývá napsat jen, že velké díky patří filmovýmu kolegovi Zvrator(ovi) za výpomoc při sehnání tohoto filmu. Lepší 3hvězdy(30.03.2024)

Film popisuje pocity různých lidí po jaderné katastrofě. Ztráta blízkých, konec nespravedlivého světa a příležitost k novému stylu života, neomezený přístup k jídlu a věcem bez práce. Film temný a pomalý, což se dá vzhledem k okolnostem, které popisuje, čekat. Zároveň těžko uvěřitelný a hlavně Erikův příběh méně uvěřitelný než možnost, že by jadernou katastrofu vůbec přežil. Je také vidět, že se na filmu šetřilo a když to trochu přeženu, tak kostry připomínaly ty z filmu Četník a mimozemšťané.(17.04.2023)

Snad vůbec prvním filmovým zobrazením světa post-nukleární apokalypsy je prý tento zapomenutý nízkorozpočťák. Atmosféra překvapivě temná, beznadějná, tesknivá až depresivní, děj poměrně prázdný, sem tam kostlivec, jinak předně psychologie několika přeživších, tón až euro-artový, podtón biblický. Holt velký strašák rané fáze studené války, Oak Ridge tu není jen tak náhodou... Žádný terno, za mě ale předčí takový THE DAY AFTER.(11.02.2019)

Prázdný postapokalyptický svět plný vybělených koster v košilích v oknech a v autech. Pět postav, z nichž ani jedna není jednoznačná a každou zmítají nějaké vášně a hříchy. Jiskra naděje v závěru, ale jinak zatraceně bezútěšný svět. To, co mi tolik chybělo v podobném filmuThe World, the Flesh and the Devil, právě zde bylo obnaženo doslova až na kost - že lidé ani v nejvyšší nouzi lidské rasy spolupracovat nebudou a pořád to budou sobečtí parchanti. Snad jen škoda prostřední části, která se změnila v konverzačku ve srubu, kterou příchod rasistického syčáka Erika moc neoživila, ale aspoň byla prodchnutá smutnou nostalgií po jejich bývalých životech. A závěrečná projížďka mrtvým městem, kde Roseanne (ta mimochodem nebyla na pár facek, ale daleko horší inzultaci) hledá a nalezne vyběleného manželova kostlivce, byla lahůdková. Tento film navzdory klidnému tempu probouzí především pocit - strašně nepříjemnej pocit, velmi nehezkou náladu. A proto si zaslouží pozornost.(10.02.2015)