Fišpánská jablíčka (2009)

Během vánočních prázdnin jsou dramaturgové a tvůrci programu na televizních stanicích hrozně bez fantazie a jedou na neutrál. Sypou jednu pohádku za druhou a vytahují z archivů i kousky, na které by se už nikdo nikdy dobrovolně nepodíval. Toto je jedna z nich a zasloužila by, aby na ni věčně padal prach někde v regálu. Když jsem seděl u rodičů a na pozadí běžela v televizi, myslel jsem, že je to jedna z let osmdesátých. Znáte je? Ty s umělohmotnými kostýmy! Pak jsem ale uviděl mladého Kotka v křiklavé plastové paruce koupené v obchůdku v Myší díře pod Brněnským nádražím a zjistil datum vzniku díla. Tato pohádka si spletla dobu.

Kleinová pomsta. Není divu že se do pohádek nehrnul tady je důvod. V prvé řadě velmi nevhodně zvolená hudba v podání sólové elektrické kytary, zbytek klasický přerod mezi studiovou a exteriérovou pohádkou v letech po roce 2000. Herecký ansámbl kvalitní scénář také ale pohádka nefunguje tady to Klein prostě neumí.

Po úvodním šoku z práce maskérny u princů jsem se zakoukal do milého a celkem zábavného děje, přestože se vlastně nic moc nedělo. Do krátké stopáže bylo ale nahustěno tolik různých scén, dokonce na dvou frontách, že mi pohádka hezky ubíhala. Navzdory hodnocení jsem byl příjemně překvapen i díky zajímavému obsazení. Nejlepší byl ovšem Bjelacův obr.

Jedna z mnoha veřejnoprávních hodinových pohádek na nedělní odpoledne, která má plus, že se točila i mimo ateliéry a je mezi těmito útvary jedna z těch "výpravnějších" , bavilo mne i ty parodie na klasiky a hlavně to mělo hodně nadstandardní obsazení ( včetně dvojiceAbrhámŠafránková). Ovšem já si asi nejvíc zapamatuju ty travesti paruky hlavních hrdinů včetněGabči Marcinkovépro kterou to byla druhá role v životě.

Pohádka s nadstandardním obsazením je vcelku zajímavá, ale průměrná zároveň. Tak předně jsem ještě neviděl pohádku, kde by chlap líbal chlapa. Tvůrci se vzhledem k roku natočení snažili o vtipnou lehce parodickou verzi. Obr se chce princezny zbavit, protože ji má tak akorát a druhý zase líbá všechny v sále, aby konečně probudil všechny okolo. K tomu hudba Jaroslava Uhlíře. A měla by to být pohádka na maximum hvězd. Jenže slibný začátek nemá už tak slibné pokračování a hudba není zase tak povedená. Přesto je to pohádka místy úsměvná. A tři hvězdy si zaslouží už jen proto, že má tříletá dcera - dosud sledující hlavně kreslené pohádky, se na to vydržela do půlky dívat.