Fiktivní zločiny (1994)

Klasický otrepaný film o dospievaní hlavnej hrdinky, ktorý evidentne vznikol podľa nejakej knižnej predlohy. Takýchto príbehov som už videl veľa a ani tento s ničím novým neprichádza. Zdá sa, že všetci ľudia pri nešťastnom detstve prežívajú s pár variáciami prakticky to isté. No a tí úspešnejší o tom potom napíšu knihu. Tentokrát sledujeme príbeh nesmelej dievčiny, ktorá živorí so sestrou kvôli otcovi snílkovi, ktorý nonstop kecá, ale nikdy sa mu nič nedarí. Harvey Keitel ako otec lúzer je skvelý, ale Fairuza Balk a Elisabeth Moss ako jeho dcéry sú príliš nevýrazné, takže ani ich vzťah neobsahuje nejaké poriadne vypäté scény. Výsledkom je čistý priemer. 5/10.

Imaginary crimes je film, pri ktorom budete mať skoro po celý čas mierny úsmev na tvári. Nie kvôli vtipnosti scén, ale kvôli jeho melancholickej atmosfére. Nemá silnú zápletku, ani strhujúci dej, skôr iba tak plynie a trochu sa rozbehne až v záverečnej fáze, čiže v rozuzlení. Je to možno trochu škoda, že tento moment nenastal skôr. Najviac utkvie v pamati Faizura Balk, ktorá je netuctovo nádherná a má krásny profil. Jeden z najkrajších v Hollywoode. Škoda, že som si to všimol iba ja a že nie som filmový producent. Urobil by som z nej potom hviezdu! Atmosférou mi film pripomenul podobne melancholické a dejovo striedme Srdce v Atlantíde.

Taký pekný film o živote a taký nepovšimnutý... Páčilo sa mi obsadenie, Harvey Keitel je výborný herec, ktorý je v úlohe človeka na hrane zákona ako doma. A Fairuza Balk je škaredé káčatko so smutnými očami, ktoré má vo svojom prejave viac krásy ako väčšina dlhonohých blondínok atakujúcich Hollywood. Ústredná melódia síce nápadne pripomínala Perfect Day, ale o to menej musím vysvetľovať aká pekná a príznačná pre tento príbeh bola.

Chlápek se snaží zbohatnout, ale nedaří se mu to. Každý totiž nemůže být bohatý – ani v USA ne. Odkud by se vzalo tolik peněz? Aby mohli existovat velmi bohatí lidé, musí být mnozí jiní lidé chudí, tak to prostě chodí. A když se příliš mnoho majetku nahromadí v rukou nepatrného množství osob, příslušný režim se tak či onak zhroutí. Před pádem Římské říše vlastnilo celou severní Afriku deset rodin. K tomu barbaři nejen před branami, ale už i za branami, a nikdo proti nim nebojoval. Lid se místo toho chodil bavit do cirku nebo na závody koňmi tažených dvojkolek, zatímco senátoři se předháněli v rétorických cvičeních. – Vlastně jsem chtěl psát o tom, že Fairuza Balk byla už jako malý žabec pěkná holka. Později se pro svůj uhrančivý kukuč uplatnila ve filmech s čarodějnickou tematikou. O okultismus se prý zajímá i ve skutečnosti. Přál bych jí, aby dokázala připravit nebo aspoň někde sehnat elixír věčného mládí. Na film jsem se díval hlavně kvůli ní, ale ani její talent nestačil na to, aby z podprůměrného scénáře vznikl nadprůměrný film.(14.01.2025)

No, Fitzgerald to skutečně není, ale přeci jenom se podařil velmi slušný film podle semi-autobiografického románu Sheily Ballantyne. Ballantyne prožila vcelku náročné dětství, což v dospělosti zúročila jako materiál k sepsání románu (jehož český překlad nemáme). Širší veřejnost tak dostala nevšední příběh z amerického Oregonu 60. let, velmi lidský a prostý velkých floskulí a stereotypů dané doby. Postavu matky vykreslila s velkou dávkou nostalgie jako ženu, jejíž jedinou radostí byly pravidelné návštěvy kina (což zpečetila tím, že své dcery pojmenovala po velkých hvězdách Sonya a Greta). Pak do hry vstoupila rakovina a povaha otce, který nikdy nedosáhl na americký sen, ačkoli se o něj celý život snažil. Ve své době film zapadl, hned na začátku byl určený jen pro omezenou distribuci a tak mnoho lidí přišlo o výtečný zážitek s hereckými koncerty zralého Harvey Keitla a dospívající Fairuzy Balk.(13.01.2025)