Západní křídlo (1999)

Západní křídlo je projekt, na který jsem se chystal dlouhé roky. Spoustu let byl problém ho u nás jakkoliv sehnat, jelikož Prima původně vysílala jen některé řady, komunitní titulky nebyli nikdy k dostání a dlouhé roky nebyl seriál ani nikde na VOD. Až konečně HBO získalo práva a seriál byl komplet k dispozici i u nás. Pokud jste fanoušky klasických TV hitů z přelomu století, tak je Západní křídlo určitě pro vás. Obrovská kvanta vyšperkovanách dialogů. Mnohdy až idealistické pojetí celého fungování USA politiky. Pro někoho plus, pro někoho mínus. Nečekejte Ve jménu vlasti nebo Domek z karet. Tady se akčních špionážních sekvencí nedočkáte, vyjma posledních dvou řad v podstatě neopustíme ateliéry Bilého domu. Stejně tak všechny postavy té správné Ameriky jsou čistě klasné a myslí na blaho lidu. Těch sedm řad vám nakonec uteče jako voda. Vyjma výborných hlavních postav zaujmou dozajista i hostující hvězdy jako Matthew Perry či Mark Harmon.

Já si určitě nedám 7 sérií a tou první skončím proto, že více času nemám. To zajímavé na roku 1999 je to, že se všichni mýlili, jak svět bude nový a krásný a neštovice za pár let nahradil covid. Také ta "hra na partu", je v politice přímo nemožná, protože každý hraje jen za sebe a pro sebe. Tady se ještě mudruje nad tím, co je a není správné a jak má být zaručena svoboda a soukromí. Dnešní "hodnoty" a především v EU jsou jen o výhodném a nevýhodném, správnost tam vůbec není a tak seriál dne působí jako sci-fi včetně toho kouření a pití na pracovišti. Přesto si to zaslouží 80% protože někdo se snažil ukázat svět jak by mohl v mocné zemi postavené na demokracii a svobodě vypadat. Mohl, ale ani náhodou dnes tak nevypadá. Škoda. Ceny byly rozdány spravedlivě, herci si je zasloužili a ten koncept, kdy hlavní hrdinové jsou pořád v pohybu a vše řeší na chodbách pobíhající od úkolu k úkolu se přenesl do americké reality. Všichni pobíhají a jsou bizi, ale je to kamufláž a ve výrobě filmů superkamufláž. Ten workoholismus s rozpadem vztahů a rodin je dobrou kritikou, ale asi na tento svět ani tehdy ani dnes nezabral. Vlastně se koukáme tak trochu na pohádku, ale výborně udělanou.

Skvělý seriál z prostředí americké politiky, který je sice velmi idealistický, ale zároveň svou hloubkou s ním máloco snese srovnání. Ze začátku může působit složitě a hůře se do něj proniká, ale jakmile se divák zorientuje a zvykne si na postavy a jejich funkce, je to jedna velká jízda plná brilantních dialogů, chytrého scénáře a skvělých charismatických postav, které prostě jen chtějí ze sebe vydat to nejlepší. Režijně i herecky silné, špičkově napsané a i když nějaký ten patos tam je, tak je podáván velmi nevtíravým způsobem. A ani po odchodu Aarona Sorkina z pozice scénáristy neztratil seriál nic ze své krásy. Naopak mi přišel dramatičtější a provázanější, což bylo něco, co mi u první čtveřice sérií složené z ryze epizodických dílů občas chybělo. The West Wing je zářivou ukázkou toho, co by americká politika mohla být, pokud by byla plná vysoce kompetentních a morálně správně nastavených lidí, kteří se spolu i přese všechny rozdíly a odlišné pohledy na věc snaží bez vzájemného urážení najít společnou řeč. Taková americká politika možná i jeden čas do jisté míry byla, ale dnes už bohužel není. A nejen americká politika, ale čím by mohli být lidé obecně a čeho všeho by mohli dosáhnout, pokud by se dokázali oprostit od přebujelého ega, sobectví a korupce, vykašlali se na vzájemné podrazy, hodili za hlavu nezdravé ambice a jednoduše se snažili konat dobro. Reálné to asi úplně není, ale zatraceně dobře se na to v takto kvalitním a inteligentním podání dívá.Opening

Rozhodně nejlépe napsaný seriál všech dob, počítáme-li první až čtvrtou sezónu, na kterých pracoval Aaron Sorkin. Spolu s Thomasem Schlammem vytvořili velmi intimní, citlivý a zároveň humorný vhled do zákulisí té nejvyšší americké i světové politiky. Idealistické, možná až naivní vyobrazení opravdových mistrů politického řemesla se svými velkými i malými dramaty, kteří vedou spory, ale i spolupracují nejen mezi sebou navzájem, ale i s přáteli i nepřáteli uvnitř a zvenčí.________Fantastické obsazení od nejmenších rolí až po hlavní tahouny seriálu je koncetrováno v jediné postavě prezidenta Bartletta, kterého hraje charismatický Martin Sheen. Jeho role totiž měla původně být vedlejší, měl se objevit pouze v několika epizodách a většinou jen na pár minut, tak jako v epizodě první. Jeho výkon byl však tak skvělý, že se tvůrci rozhodli jeho postavu připojit ke zbývajícím hlavním postavám, které tvoří jádro Bartlettovi administrativy.________Vyzvdihnout musím zejména Richarda Schiffa, jehož Toby je mi životním vzorem svou vnitřní integritou a intelektuální kompetencí, díky které se jako jediný z "nováčků" dovede (a odváží) postavit prezidentu Bartlettovi. Schiff dokáže hrát pouhým pohledem. Věřím tomu, že kdyby byl kvadruplegik a nemohl ovládat mimiku tváře, stejně by dokázal zahrát jakoukoliv roli, kterou pro něj napíšete._________Ale ani Rob Lowe, Allison Janney, John Spencer, nebo Bradley Whitford nezaostávají za výše zmíněnými. Bartlettovi zdatně sekunduje a v mnohém předčí Spencerův Leo. Rob Lowe zase představuje idealistického zelenáče, který však svým zapálením a talentem dovede hravě strčit do kapsy i politické matadory. Allison Janney a Bradley Whitford jsou ve svých rolích také skvělí. Whitfordův Josh, je ze všech postav ta nejméně "sorkinovská", zato však nejkomplexnější a řekl bych, že i nejzajímavější. Pozvolna, vlastně už od prvního dílu, přebírá otěže jako hlavní "hrdina" příběhu i když zdaleka ne jediný. Zachovává si však uvěřitelnou lidskost svojí neohrabaností i tím, že uvěřitelně chybuje. Ze svých chyb se však dovede poučit a znovu je neopakovat._________Scénář dosahuje místy až geniální úrovně. Epizody In Excelsis Deo, Shibboleth nebo Noël jistě patří k tomu nejlepšímu co kdy v televizní tvorbě vniklo. Ale to, co Sorkin a Schlamme předvedli v epizodách 17 people a Two Cathedrals, představuje to nejlepší z audiovizuální tvorby vůbec._________Jediné, co bych seriálu z řemeslného pohledu vytkl je kamera a světlo. Až příliš tmavé koridory kanceláří Bílého domu působí stísněně a nepřirozeně. V takových kobkách nikdy nemůže vzniknout nic pozitivního, což je v přímém rozporu s hlavní myšlenkou seriálu. Nevadí mi to však tolik, jako přehnaně "skleněné" a uměle přesvětlené vyznění posledních dvou sezón. Kamera je buď statická, nebo sleduje postavy při procházkách chodbami (tvz. walk and talk). Vzhledem k tomu, že Západní křídlo je především konverzační drama, je to však pochopitelné._________Závěr seriálu, ovšem až po páté sezóně, ve které si tvůrci horko těžko zvykají na absenci Sorkinova génia, se stává realistickým pseudo-dokumentem o cestě politického outsidera z obyčejného (a končícího) člena Sněmovny reprezentantů až k boji o Bílý dům. Je až dechberoucí jak hodně jeho cesta připomíná kariéru jistého senátora z Illinois, který o pár let později usedl v Oválné pracovně. Příběhová linka ze Západního křídla je zejména v poslední sezóně na druhé koleji a je to tak dobře. Tvůrci pochopili, že musí přijít s něčím novým a to se jim opravdu povedlo. Postavy dospěly, změnily se, šli dál a žijí si svým životem, který je v mnohém odlišný od jejich počátků na Pennsylvánské Avenue 1600. Jediný Toby jakoby zamrzl a nebyl ochotný se smířit s tím, že něketří jeho kolegové opustili bludiště Západního křídla a symbolicky tak představuje ty diváky, kteří se nesmířily se Sorkinovým odchodem. Jeho linka se, alespoň pro mě, stává nesnesitelnou sérií chyb a nelogičností, které pramení z nepochopení postavy jako takové. Je to však jediný škraloup na posledních dvou sezónách seriálu._________Jako v životě, i na konci tohoto seriálu máte pocit, jako když po letech opouštíte svojí školu a své spolužáky, nebo zaměstnání a kolegy, které jste milovali, ale zároveň jste vrušení z toho, co bude dál. Těšíte se na zítřek a co dalšího Sorkin vymyslí.

Zaujímavý seriál z prostredia politiky. Videl som asi 2-3 série si tak 20 rokov dozadu. Zo začiatku ma to nadchlo práve tým netradičným prostredím, ale postupne ma začali strašne iritovať tie typické Sorkinovské gulometné dialógy. Nikto normálny takto nehovorí a rozhodne je absurdné, aby tak hovorili všetky postavy v seriály. Ale Martin Sheen ako dokonale kladný prezident bol sympaťák, plus aj vedľajšie postavy boli dobre obsadené a zahrané. Len to prostredie vrcholnej politiky sa dosť rýchlo opozeralo a v tom skôr pozitívnom pojatí už seriál nemal čo poriadne ponúknuť. 6/10.