Fígle (2007)

To najlepšie na filme je herecká stránka, pričom vďaka nej sa podarila vybudovať aspoň nejaká atmosféra. Ten malý chalan bol podarený. Čo sa týka obsahu, tak vážne neviem. Nápad celkom fajn, ale to rozvedenie do príbehu ma moc neoslovilo - úplne bez emócií akoby skoro bez života, nanajvýš ak tak neutrálne. A celé mi to prišlo len ako taká banálna pletka. Najviac ma zaujali tie momenty s fíglami, ale tých zase nejak extra veľa vo filme nie je (predavač jabĺk vyhráva). Obyčajne to tak býva, niekomu pomôžeš ty a osud alebo strýček náhoda ti to vrátia späť. Slabší priemer.55/100

A proč od nás táta odešel? - Protože si ho omotala kolem prstu jedna paní. Asi tomu tak chtěl osud. Máma měla smůlu. - A nemůžeme jí ho sebrat?Když je svět složitější, než jak ho vnímá dětská logika, musí přijít na řadu fígle a uplácení osudu... a učenlivý Stefek ho umí pokoušet - pomocí sestry se nejprve cvičí na malých číslech, aby se propracoval až k tomu vrcholnému... Film mně blízký nejen proto, že žiju nedaleko místa, kde se odehrává, ale také úsměvností a poetikou dětství s pohledem na svět, který je přece tak jednoduché změnit...

Další polskej film, kterej má v sobě užasně vytvořenou atmosféru doby. Naprosto mě dostal způsob vyprávění, protože tady jsou dialogy jen jako doplněk obrazovému vyprávění příběhu. Snímek je hodně obsahově silný, ale má v sobě užasnou poetiku, něžnost a schopnost lehce získat divákovi sympatie k hlavním hrdinům. Opět se ukázalo, že největší krásu si člověk nosí v sobě. S polskou kinematografií asi brzy skončím v posteli, jak se do ní pomalu, ale jistě zamilovávám.

Okouzlení...být tak (znovu) malým Stefkem a věřit, že se zaťatými pěstmi pro štěstí a figurkami vojáčků-strážců je možné změnit běh věcí. Andrzej Jakimowski kouzlí s filmem, poetickými obrazy, ospalým letním Walbrzychem, ale i herci (Damian Ul a Ewelina Walendziak) takovým způsobem, že se divák celých 95 minut (ale i dlouho poté) ocitne ve zcela jiném, důvěrně hřejivém, melancholickém a přece podivně zneklidňujícím světě, kde smutek tlumí jemné detaily, jako je v téměř každém záběru kroužící hejno holubů nebo vtipně absurdní rozmluvy domorodců. Každý obraz jako by zde mluvil dvojí řečí - na straně jedné Stefkova touha setkat se s otcem a bezútěšná realita zchátralého pohraničí se vším, co k tomu patří, na straně druhé je tato "sociálně-realistická" tíseň zasazená do poetického akvarelového obrazu s výbornou hudbou a vtipnými vsuvkami. I ten Kieślowski tam možná je přítomen svou barevností, hudbou a vlaky... Takhle poetické filmy pojednávající s povznesenou lehkostí o smutku, ztrátách a míjení už se dnes moc netočí - a Fígle jsou jedinečnou esencí této evropské filmové tradice, která už asi bude minulostí...

osobně jsme toho čekal víc. Ano, na jednu stranu na člověka dýchbe jistá poetika, ale na druhou stranu má film spoustu vysloveně hluchých míst, kde mi přijde jako kdyby režisér nevěděl, jak dál nebo scény, které ny třeba i mohly fungovat, ale nejsou nijak zúročeny a tak postrádají smysl. Taky lepší vykreslení postav bych uvítal a taková matka obou sourozenců, ta prakticky jakoby neexistovala. Komedie to taky není, na některých místech se lze lehce pousmát, to je tak všechno. Přeceňované dílko, přitom velmi průměrné. 50%