Falešná kočička (1937)

Používání nářečí a slangu může ve filmu vypadat buď mega trapně, když se tím snažíte uměle zvýšit autenticitu (Díra u Hanušovic), nebo mega vtipně, když to použijete jako humorný prvek. Tohle je naštěstí ten druhý případ. A paní Ferbasová to navíc dokázala dotáhnout k naprosté dokonalosti. A na rovinu klobouk dolů. Tato neskutečná žena chrlila energii doslova ze všech pórů a natáčela i 9 filmů ročně. Devět! Ano, nebyly to žádné intelektuální epopeje, ale právě to na nich bylo nejlepší. A já stále nemohu přijít na to, proč je skoro 100 let starý humor pořád lepší než ten dnešní. Mnohem lepší.

Z Falešné kočičky mi utkvěly jen dvě věci - Věra Ferbasová a její píseň Falešná kočička u klavíru (to prostě několik dní z hlavy nevyženeš) a Vendelín Pleticha v podání Járy Kohouta :-). (jeho slovník bych si rád pořídil) Příběhově se však jedná o naivní hloupost, kterou omlouvá jen doba, kdy tento film vznikl. Oldřich Nový prakticky ztvárnil znuděného zbohatlíka, který chlípně a bez okolků sbírá mladá hezká děvčata na ulici a využitím jejich životní tísně je zláká k sobě domů, aby je mohl pojmout za svou ženu, tedy aby se s nimi mohl vyspat. Ano znalým to opravdu může částečně připomínat skutkovou podstatu trestného činu. Jinak jsem se ale poměrně bavil, ale jak Nového a Ferbasovou, tak Nedošinskou a Kohouta jsem viděl v lepších kouscích.

Mladá dáma v podání Věry Ferbasové se rozhodne, že uloví muže, který věří, že jeho vyvolenou by měla být dívka z ulice. Aby naplnila osud, vyhledá znalce podsvětí, naučí se správně mluvit, sežene správné oblečení a její vyvolený je spokojený, dokud jednoho dne nezjistí pravdu. Moje oblíbená nenáročná komedie.

Milá predvojnová československá komédia s naivným romantický príbehom porovnateľný takmer s argentínskymi telenovelami. Produkcia je dobrá, ale jednoduché štúdiové prostredie a zbytočne použitá spätná projekcia na exteriéry ukrajujú z dojmu. Čo je horšie okrem naivného príbehu je naivné aj celkové pojatie a herecké prevedenie, ktoré pôsobí miestami až ochotnícky. Slovná aj výrazová komika sa nesie v podobne naivnom tóne, ktorý je buď nevýrazný alebo vyslovene čudný. Konkrétne Vendelín Pleticha, s jeho lekciami žargónu periférie, by podľa mňa vyznel komickejšie skôr s výrazomVlasty Buriana. Postupne sa to však zlepšuje a od momentu ako doktor Přelouč začne s výchovou Míly je to už celkom príjemné pozeranie a aj afekt Věry Ferbasovej sa stráca.

Dost možná vůbec nejlepší počin s Věrou Ferbasovou a zároveň velmi podařená parafráze/parodie na Pygmalion. Scénář jako takový je v zásadě velmi fádní a předvídatelný, ale barometr zábavy drasticky stoupá, kdykoliv Ferbasová rozjede svůj jazyk periférie, jemuž se přiučila u Vendy Pletichy. A právě postava, jíž propůjčil duši Jára Kohout, jakož i její jazykové i pohybové kreace si zaslouží speciální uznání — bavil jsem se náramně.