El mensaje (2025)

Art Film Fest Košice, 2025- Tady dám slabou třetí hvězdu asi jen proto, že tam třikrát hraje Always On My Mind, protože pro tenhle song mám slabost. Ačkoli bych ji mohl dát i za to, že jsem po projekci vedl s dalšími dvěma lidmi o tom filmu diskuzi delší, než bych čekal. Syžet láká na příběh malé dívky, která prý umí mluvit se zvířaty, což zní samo o sobě dost epicky a otevřené nemalému množství různých zápletek. O to víc mě pak zarazilo, že se nenaplnila ani jedna - ono to totiž žádný příběh nemá. Co se o postavách stihne nějak naznačit, to je ponechané divácké interpretaci, ústřední pěstounská rodina jezdí karavanem od jednoho zákzaníka ke druhému, protože z dcery mají výdělečný kšeft - nehledě na to, ať už se to s její schopností má jakkoli. Stojí to hlavně na poetice každodennosti, ta je ale banální a bez větší osobitosti, vnitřně propracovaná a vedená v minimu věcí, takže nemá jak výsledek zachránit. Pár scén má určité kouzlo, hlavně všechny ty, kde se nejvíce pracuje s mírným fantasy prvkem a ten celý má nějak reflektovat režisérovo dětství. Pro což taky mám mírnou slabost, pro reflexe vlastních dětství s mírným fantasy prvkem, o jehož reálnosti se (aspoň většinu času) pochybuje - a to kritéria svým způsobem splňuje. Takže to úplně nechci odstřelit, jen mi přijde, že to je taková klasická festivalovka, která nemá šanci přežít sezónu. Hodně se mi líbily ještě civilní herecké výkony, naopak několikrát opakovaný hudební motiv jsem časem už nedával. Ale já to chvílemi zvládal s obtížemi obecně.(Kulturpark, Košice)Slabé 3*(26.06.2025)

Úpřimně mě mrzí tolik slabší dojem a že film s tak slibným námětem nenabídl, nerozehrál a neodhalil toho mnohem víc (i pokud jde o nevšední schopnost hlavní dívčí postavy) a že zůstal hodně zaměřen na formu plnou prodloužování záběrů a scén, v nichž se moc neděje... Byl jsem zvědavý na artovou road movie s námětem trochu jako z kdysi populárníhoDoktora Dolittleaa ačkoliv filmu celkem trvá, než v něm bude častěji docházet k oněm magickým setkáním s různými zvířaty, z jejichž pohledů dokáže malá Anika vyčítat pocity a také navazovat jistou komunikaci, naštěstí tu podobných scén nebylo až tak málo. Ty totiž na mě působily silně a dokázaly na mě přesnést empatické dojetí, obzvláště u detailních záběrů psích očí. Byl by to moc hezký film, kdyby víc než pouhý sled zvolených scén (s jediným drobným posunem s postupně vypadajícími zuby hlavní postavy) přinesl i trochu víc hutného příběhu a přes to kouzlo vybraných pomalých černobílých záběrů dokázal působit aspoň trochu svižněji. Scéna s reportáží před kamerou přitom ukázala, že režisér umí natočit i scénu, v níž to opravdu žije a probíhá přirozeně i bez hry na vysoké umění, bohužel ale až moc často podlehl svému hlemýždímu tempu, že jindy celkem působivá komornější atmosféra, víckrát zesilněna zádumčivou hudební skladbou se sólem na hoboj(?), se místy začala vytrácet. Oceňuji hraný film se zvířaty, který je neotřelý a nepůsobí kýčovitě, bohužel občas působil ospale.[55%][Art Film Fest 2025, Košice](26.06.2025)

Když něco trápí našeho mazlíčka nebo když náš zvířecí mazlíček umře, dali bychom cokoliv za to, abychom se dozvěděli, co mu je nebo zda jeho duše našla klid. A přesně na to sází hlavní hrdinové filmu, kteří jezdí po Argentině a nabízejí službu komunikace s mazlíčky prostřednictvím mladé dívky. Velice zajímavý námět dostal hodně artový černobílý kabát plný dlouhých až skoro poetických záběrů s minimem mluvení a dialogů. Přesto je to ale film, který mě nějakým zvláštním způsobem dokázal fascinovat a přinutit k otázkám, z nichž ta hlavní zůstává nezodpovězená a je na každém divákovi, jak si na ní odpoví. A byť film může i nudit, mou pozornost si udržel a s ubíhajícím časem si říkám, že to vlastně bylo fajn. [31. IFF Art Film Košice](25.06.2025)