Dylan Moran: Yeah, Yeah (2011)

Absolútne najlepšie oficiálne vydané Dylanove vystúpenie. Výborná sála, dobre navodená atmosféra a perfektné vtipy, narážky , či irónia na rôzne životné situácie. Týmto záznamom sa dostal medzi mojich obľúbencov. Nenechá nitku suchú na všetkých britských národoch, obuje sa do žien, no hneď to vráti chlapom. A to všetko veľmi vtipným, no neurážlivým tónom. Skutočná paráda.

Nevím proč, ale stand-up humor asi hold není pro mne. Přijde mi, že se tím komici jen ztrapňují a jsou trapní. Moran má ale neuvěřitelné charisma, to se mu musí nechat. Ale stejně mu to moc nepomáhá. Jeho show je velice zajímá, ale na mne ubíhá moc rychle a buď nedokážu postřehnout vtip a nebo mi přijde stupidní. I něčeho takového bych čekal, že se budu smát pořád, ale ono nic. Za celou hodinu a něco jsem se zasmál asi jenom třikrát a jednou jsem měl záchvat. Za to bonusový body. Ale to je asi vše. Hodně slabý. Kurevsky slabý na 84. nejlepší film.

Nebyl jsem nikdy extra fanda Morana a Black Books, byť jsem viděl asi všechny díly. ne že bych to považoval za špatné, ale taky nic geniálního. Ale tohle mi sedlo jako prdel na hrnec, ať už tu vykalenost hrál nebo ne. Jenom teda u takový komediální píčoviny vytáhnout mezi salvami smíchu myšlenky, jako jestli je strašidelnější představa, že si po vaši smrti povedou nejbližší hůře nebo lépe. Super hoďka a půl, doporučuju!!!9/10

Chce si to opravdu chvíli na Dylana zvyknout. Zpočátku jsem se dost nudil. Čím dřív se na jeho styl humoru člověk dovede naladit, tím více se bude bavit. Sem tam zazní opravdu pěkná myšlenka. Dylan se občas dost zakoktá. To dělají lidé, kteří se snaží sdělit najednou více věcí, ale mají jen jeden mluvící otvor. Dylan skáče od čertů k ďáblovi a zase nazpět. Opravdu směsice všeho možného. Bez jasného cíle. Tedy kromě cíle pobavit, což se nakonec přeci jen setkalo s úspěchem i z mého pohledu. Dylan má velkou výhodu, že je sympaťák. Už vBlack booksbyl úžasný.

Dylan Moran je bůh. Yeah Yeah možná není jeho nejlepší výstup, ale i přesto je kvalitně tak vysoko, že mu ostatní komici nesahají ani po kotníky :). Tuhle show jsem viděla teprve podruhé, takže jsem si většinu hlášek nepamatovala - někdy kolem sedmé minuty mě zastihl první výbuch smíchu a byla jsem vážně ráda, že nikdo nebyl doma, jinak bych asi musela vysvětlovat, proč se směju tak idiotsky nahlas. Jeho postřehy a jeho výborný humor znám už z minula, ale konkrétně tento záznam z Londýna obsahuje něco, co mi naprosto vzalo dech - když mu někdo z publika dá po přestávce na kraj pódia dort a on s ďábelským smíchem vytáhne ze saka lžičku (!!!!!! :D :D :D) a pustí se do něj. Jeden z nejsympatičtějších umělců :).