Dva machři mezi nebem a peklem (1972)

Vrčiak a uhundranec s cynikom a občas zlomyseľným potmehúdom, a s ich mimoriadnou schopnosťou zmlátiť to všetko na jednu hromadu, rad filmov zhruba o tom istom, ale v tých osemdesiatych rokoch osvieženie kín našej prekvitajúcej socialistickej vlasti. Tento film patrí k posledným, ktorý som s touto niekedy hviezdne obľúbenou dvojicou videl. Nie je to však "Keď sa nahneváme...", ani Budov singl "Charleston". Neurazí, ale už ani nenadchne, tak na zabitie času, kým príde v programe na rad niečo lepšie. Nové pre mňa bolo len zistenie, kde sa Špinarová dostala k nákazlivej melódii jej starého hitu "Raketou na Mars"...

Tohle jsem neznal ale hlavní představitelé mě nakopli, že je to ideální pro letní večer. No přítelkyně usnula už v půli ale já to vydržel až do konce s tím, že fakt nevím co říct. Střih je příšerný, ve chvíli když čekáte "něco" tak se děj posune někam jinam a nic se nedozvíte. Hlavní záporák je hluchý ale toho, že se kolem něho rvou lidé si nevšimne i když není slepý. Asi zbytečná hoďka a půl mého života...

Talianski herci Carlo Pedersoli a Mario Girotti vytvorili jednu z najznámejších filmových dvojíc minulého storočia. Že vraj ich nepoznáte? Ale určite áno. Do dejín kinematografie sa zapísali poameričtenými pseudonymami Bud Spencer a Terence Hill. Preslávili sa predovšetkým účinkovaním v bláznivých akčných slapstick komédiach. Rád si z času na čas pozriem niektorý z ich spoločných filmov. Tentokrát som sa pobavil pri staršom kúsku "Dvaja machri medzi nebom a peklom" (Piu forte, ragazzi!), ktorý v roku 1972 natočil režisér Giuseppe Colizzi. Je to dobrodružná komédia, v ktorej predviedli títo dvaja machri presne to, čo som od nich očakával. Facky, bomby, granáty a groteskné bitky. Je pravda, že v trocha menšej miere ako som u nich zvyknutý, ale i tak mi to stačilo. Chcel som nenáročnú zábavu, a tú som aj dostal. ***

Z dětství si tyhle skopičiny páně Spencera  a Hilla zas tak nepamatuju, takže netuším, jakou jsem to tehdy viděl verzi, ale teď to byla ta  americká vykleštěná a  ten střih byl přímo příšernej. Dva machři pak nejsou ani tak typická taškařice, jako spíš dobrodružný film s několika opravdu podařenými bitkami, u těch jsem se smál i nahlas. Vymakaná choreografie i hlášky, ostatně jako téměř vždy. Hudba bří Angelisů, skvělý exotický prostředí, Trávníček a Schánilec v českém znění a nebýt toho americkýho střihu půjdu na čtyři.

"Víš, když jsem hladovej, nevím proč, ale vždycky mám špatnou náladu!"Po pěti westernech a jednom historicko dobrodružném filmu natočili Hill a Spencer snímek zasazený do současnosti odehrávající se v Kolumbii. Bratři Guido a Maurizio De Angelis složili opět skvělou hudbu neodmyslitelně spojenou s hlavní dvojicí. Právě tady se zrodila Budova láska k létání. Tady počtvrté spojili své síly s Giuseppem Colizzim, který se také podílel na scénáři. Verze, která je u nás uváděná, je opět částečně vystříhaná, neboť, některé scény na sebe ne úplně navazují. Vše dotvrzuje velmi povedený kinodabing v čele s obvyklým Trávníčkem a Schánilcem (asi jeho nejlepší dabing Buda)."Hej Plato, myslíš, že se někdy budeme moct vrátit?...Pochybuju, po všech těch malérech co jsi způsobil...Já?....Kdo jinej. Každopádně víme svý a to nám nikdo nevezme...Hm, to je fakt...Jo. Takže jsme bohatý, ale nemáme ani vindru...Jo, jako ten stařík!"