Druhý svět (2010)

epresivní prolínání reálného světa a virtuální reality je jen jedním pohledem, jakým se lze na L´autre monde dívat. Druhým, snad ještě zajímavějším, je lidská manipulace a vztahy mezi lidmi. Mezi Marion a Gaspardem to jiskří, ale když se jejich vztah rozroste ještě o Gordona (potažmo Sam a Audrey), je to už příliš mnoho lidí, kteří usilují o to, aby druhému ublížili. Kde je naivita a bezelstnost, která doprovází lásku? A má vůbec láska v našem světě ještě místo?

Zaujímavý počin dobre kombinujúci digitálny Black Hole s realnym svetom. Hudba perfektne podtrhovala atmosféru, Sam bola rovnako osobitým elementom. Túžba a dúfanie, že na druhej strane bude lepšie? Alebo upozornenie, aby ste hraním sa na iné životy nezabudli na svôj. Aby sa nezabudlo na to "obyčajné", čo má omnoho väčšiu hodnotu ako si myslíme. Tým sa dostávam k postave Marion, ktorá rovnako dobre hajila jemnosť a zdravý rozum. V tejto sfére sa ešte mihol i Gaspardov uvážlivejší kamarát. Naproti tomu ostatné postavy išli občas riadne mimo a pôsobili na mňa ako hrnčeky bez dna. A preto som na vážka, čo sa hodnotenia týka. Film si udržal moju pozornosť a mal pre mňa veľa originálnych, či podmanivých prvkov. Na druhej strane mi vadilo, že postavy jednali často divne a nebol priestor spoznať ich do hĺbky. Prikláňam sa teda nakoniec k miernemu nadpriemeru, preskakujúceme medzi 3-4. Škoda, niektorých zbytočných častí, mohla byť jasná 4.

Moc jsem od tohoto filmu nečekal, o to víc jsem byl potěšen po závěrečných titulcích. Když jsem zjistil, že se část filmu odehrává ve hře, bál jsem se, že z toho udělají nějakou trapnou scifárnu, jaké nemám příliš v lásce. Rozuzlení bylo naštěstí naprosto realistické, což snímek v mých očích posunulo o stupínek výš. Ale nejen to, je zde občas cítit příjemně tajemná atmosféra, krásné prostředí a výborná hudba (hlavně písnička ve scéně, kdy Louise Bourgoin tančí, je opravdu "kickass").

vzhladom na francuzsku kinematografiu (ktoru uz dlho nepovazujem za dobru) sa jedna o vskutku zaujimavy vytvor so slubnym nametom. reziser sa poctivo usiloval o film noir s davkou prichute tajomnosti a takmer sa mu to vydarilo. nebyt prilis viditelneho mnozstva nelogickych az detinsky posobiacich situacii, prechodov, ci dialogov. myslienka virtualneho sveta "black hole" je sice skvelym napadom, ale nedostatocne presadenym a v podstate nema na dej ziaden rozhodujuci vplyv. virtualny svet posobi privelmi pusto a ucelovo v prospech pribehu filmu a potencialnemu uzivatelovi neponuka ziadnu realnu motivaciu sa don prihlasit, co ho robi o to nepresvedcivym. ak si teda svojvolne a pri davke bohatej fantazie dodatocne nedomyslime, ze z akehosi nevysvetlitelneho dovodu pritahuje kandidatov na samovrazdu, ktori su zaujimavi pre vraha. k pozitivam jasne priradujem snahu o racionalne stvarnenie deja i prejavy hrdinov, co je vo svete novodobej europskej kinematografie, pretazenej slabomyselnou alternativne sa tvariacou avantgardou, velmi osviezujuci jav. celkovo ide o prijemne pozeratelny priemer s miernou davkou naivity.

Pronikáním tajemna do všednosti, postupnou přeměnou nevinné hry do boje o život a estetikou tajných spolků připomene Eyes Wide Shut, obrazností snad i Lynche, k tomu přináší přirozené herectví neokoukaných herců a "nezávislou" image evropského filmu. Ale i přes to, že film nepřestane do konce zajímat, jeho překvapivý zvrat není moc překvapivý a na konci mám pocit, že se toho vlastně moc nestalo, prezentované události nepřesáhnou rámec povedené letní historky a po skončení titulků se život hrdinů zase vrátí do starých kolejí.