Double Down (2005)

Legendární Neil Breen ve své první filmové zkušenosti předkládá až filozofický nápad. Práce s kamerou i herecký výkon samotného Breena, který tu hraje nejlepšího agenta/ajťáka/teroristu/zdrceného muže, jenž ztratil svou lásku, si bere od všeho trochu. Je to směs žánrů i emocí, kde je hlavní postava vlastně vším najednou. Jedinou nevýhodou je random skákání děje z jednoho místa na druhé. Jsi v poušti, kde programuješ najednou na třech počítačích, pak střih a ocitneš se někde jinde, skoro jako ve flashbacku. Nedává to smysl – ale působí to, jako by to autor přesně takto zamýšlel. Neil Breen je prostě člověk, který měl sen natočit své filmy a neutratit při tom velké peníze. A je to na tom vidět. Přesto si myslím, že na tohoto režiséra, který je zároveň hlavním hrdinou svých filmů, se jen tak nezapomene. ⸻ Shrnutí Film je zmatený a většinu času nevíte, co se tam vlastně děje. Ale právě to je na něm svým způsobem hezké – je to filozofické dílo plné uměleckých nápadů, které se nemusí každému líbit. Nikdo ale nemůže říct, že nejde o dílo plné abstrakce a zvláštního „zátiší“, skoro jako u některých obrazů.

Zásadní milník v dějinách světového filmu. První Breenův film, a rovnou nekompromisně nastolující všechny principy autorovy poetiky. Ta je opravdu svérázná, byť se dají vysledovat určitě tendence sahající například k francouzskému impresionismu němého filmu. Dialogy se téměř nevyužívají a míra subjektivizace vyprávění je extrémně vysoká - téměř všechna narace totiž probíhá vnitřním monologem hlavní postavy. Místo epického příběhu tak do popředí vstupuje spíše vizuál a hra s rytmem střihu. Záběry jsou příznačně dlouhé a velkou část si pro sebe ukusují celky a velké celky, typicky na poušť a pracujícího Breena. Byť se nepochybně jedná o stěžejní dílo, které musí každý cinefil mít na seznamu povinných filmů, uznání přišlo Breenovi až s jeho druhým filmem, který onu auteurskou stylistiku posouvá dál a dělá ji funkčnější, a komerční úspěch zaznamenal až třetí díl trilogie, který se ale od breenovské poetiky trochu odklání směrem k mainstreamovějšímu zpracování. A já nemohu jinak než souhlasit s těmito většinovými hodnotícími tendencemi. Byť je film fascinující a ve svém úplném závěru dokonce strhující, většina z oné štědré 93 minutové stopáže je naplněná trestuhodným nabádáním diváka aby se napíchl na nůž nebo přinejmenším si s ním vydloubl oči. Nejedná se o stravitelný film a natěšený divák se tak musí připravit na velké sousto. Když ho ale zvládne, odměnou mu budou všechny ostatní Breenovy filmy, a tam už je skutečně o co stát.

Double Down nedosahuje výšin toho najlepšieho od Eda Wooda, či Tommyho Wiseau, ale nemá od toho až tak ďaleko. Neil Breen je buď génius so zvrhlým zmyslom pre humor, alebo (ak svoje filmy berie vážne) musí byť mentálne značne slabší, alebo mať akúsi formu autizmu. Ak je pravdivá druhá možnosť, zaujíma ma, kde berie prostriedky na svoje filmy (rekvizity, drahé autá, a pár desiatok (ne)hercov) - kto mu umožňuje ich točiť. (Nie že by mi to vadilo, takýchto filmových katastrof bude vždy treba :)

Človek sa tak dlho obšmieta okolo zlých filmov, až narazí na Neila Breena! U bežných sračkární sa obvykle aspoň dá poznať o čo sa tvorcovia asi snažili, ale útroby Neilovej hlavy sú rovnaká záhada ako čierne diery. Jeho postava je akýsi super agent/hacker/terorista čo chodí púšťou, neustále lezie na nejaké skaly, každé ráno sa prebudí pod svojim autom, pracuje na troch (vypnutých ) notebookoch zároveň, nosí so sebou lebku svojej mŕtvej frajerky a keď na neho jeho ťažký údel dopadne, tak hystericky beží a kričí "áááááááá"...! No a má auto plné konzerv s tuniakom ktoré žere počas šoférovania, takže viac vytrúsi než zje. Jeho poslanie je zahalené tajomstvom, vraždí ľudí ( jedného zabije neviditeľným silovým poľom ), roznáša antrax a žiadna vláda si na neho netrúfne, lebo vedia že by mohol ( teda aspoň podľa jeho vlastných slov ), v okamihu zničiť Las Vegas. Zavraždí chlapíka otrávenou jahodou, ale zistí že to bol niekto iný a jeho skutočný cieľ radšej pre istotu spáchal samovraždu tým že sa strelil rovno do čela. Je to ten najlepší z najlepších z najlepších z najlepších, akurát je úplne mimo reality ktorá za ním akosi nestíha. Ako bonus uvidíme jeho gule vznášajúce sa na hladine bazéna a najvypätejšia scéna je tá keď čosi zúfalo hľadá a vyhadzuje z kufra auta hromady prázdnych konzerv od tuniaka. Neil Breen je očividne kategória sama pre seba, neporovnateľná s čímkoľvek v nám viditeľnej časti tohto vesmíru. Ale je to prča...

Neil Breen bol v minulosti zrejme veľmi často týraným a utláčaním dieťaťom. Ako ináč si vysvetliť jeho pojatie hlavnej postavy, ktorá dokáže a ovláda všetko? Napol mesiášska bytosť ( v jeho podaní zrejme nejde o nič menšie ) zachraňuje svet pomocou starého meďáku, zopár notebookov a niekoľkých mobilov a samozrejme svojimi geniálnymi schopnosťami. Breen pľuvol Tommy Wiseau(ovi) do ksichtu a natočil najhorší film všetkých čias. Klobúk dolu.