Dopis pro krále (2008)

Pekná prechádzka prírodou, ktorá nestrhne moc príbehom, pretože dostať list s bod A do bodu B, nie je nič extra zaujímavé, ale zopár zlodejov a iných zloduchov na cestách, vždy vie podkúriť a práve preto som sa nenudil. Vypráva, kostýmy, dekorácie, rekvizity, či hrady a zámky, to všetko vyzerá veľmi pekne. Na Holandské pomery slušná jednohúbka. 65% - 3*

Ta kniha je moje srdcovka (četli jsme ji po dvacet let klukům na rytířských táborech při jídle). Tjuriho jsem si ale jako černocha teda nepředstavoval. Já to vlastně vůbec nepoznával, s předlohou to nemá nic společného nejen postavami a dějem, ale ani celkovým vyzněním. Už to by stačilo, aby to pro mě byl propadák a nechtěl to nikdy více vidět. Každopádně o to ani tak nejde. Ono to neobstojí ani samo o sobě, pouštěl jsem to synům a nechytlo se. Děs běs.

Páni, tenhle film mě teda dostal. Fakt doběhl. Od momentu, kdy se Tiuri Di Caprio vydal z kaple, jsem nabyla pevného přesvědčení, že tuhle bojovku připravili pro nejlepšího adepta (kterej se jedinej odhodlá zachovat se autonomě a porušit příkaz, když volá někdo o pomoc) a že na konci přijde moment tadá,  obstál jsi ve zkoušce, ve které jsme ti připravili všechny možné nástrahy, které tě čekají coby rytíře, ve které jsi osvědčil všechny možné schopnosti, dovednosti a kvality, ve zkoušce, která měla vypadat jako skutečnost, akorát vždy v pravý čas jsme ti přihráli pomoc, ochranu, možnost odpočinku či úniku, dívku i přítele, ve zkoušce, která by tě hodně zaměstnala, ale doopravdy neohrozila. A ono nic? NIC?  To mělo bejt jako fakt? No tak to pardon, to nežeru. Herci vesměs hrozní, ale říkala jse si, že je to tím, že i oni jenom hrají v tom larpu pro adepta. Ale jestli ne, jestli rto mělo být doopravdy ? Tak to jako fakt? Aspoň, že ta krajina a hudba byla doopravdy krásná. A nebylo to kýčovity, to opravdu nebylo... tak nakonec slabý tři...

Snímek Dopis pro krále z roku 2008 jsem si nedlouho po jeho natočení koupil na DVD, uložil jej do šuplíku a v něm ležel asi deset let, než jsem se rozhodl na tento historický dobrodružný film podívat. Dopis pro krále se tak stal prvním nizozemským či chcete-li holandským filmem, který jsem kdy viděl. Celý příběh začal se odehrával v dávných rytířských dobách ve dvou fiktivních královstvích: v Zemi krále Dagonauta na východ od Velkých hor a v Zemi krále Ynauvena na západ od Velkých hor. Film začal o svatojánské noci v Dagonautově městě, kdy v kapli nad městem bdělo pět mladíků, kteří měli být ráno pasováni na rytíře. Celou noc nesměli s nikým mluvit a museli přemýšlet o svém novém postavení. Nejmladší z chlapců se jmenoval Tjuri (Yannick van de Velde), který byl čtyři roky panošem svého krále (Derek de Lint) a ve svých šestnácti se měl na přání otce stát rytířem. Z jeho meditací jej náhle vytrhl hlas zvenčí, který jej ve jménu božím žádal o pomoc. Tjuri nakonec kapli opustil, i když věděl, že tím ohrožuje své pasování. Neznámý starý muž jej žádal, aby donesl Černému rytíři s bílým štítem do lesní krčmy důležitý dopis, který on sám nemůže doručit, protože je pronásledován. Tjuri nerad poslechl a odjel na koni do lesa, kde rytíře našel, ale ten byl již smrtelně raněn. Byl vylákán do léčky Černým rytířem s rudým štítem, jehož rudí jezdci jej s velkou přesilou ze zálohy přepadli. Rytíř Tjuriho požádal, aby dopis doručil králi Ynauvenovi. O svém úkolu nesměl nikomu říct, protože dopis obsahoval velmi závažné zprávy. Dal mu také prsten pro poustevníka Menaurese, který podle něho poznal, že Tjuriho posílá on, a pomůže dostat se přes Veliké hory. Tjuri byl na své cestě pronásledován rudými jezdci, kteří se jej snažili zabít a tak mu ve splnění úkolu zabránit. Zároveň jej stíhali jacísi šedí rytíři. Těm se ho na hradě Mistrinaut podařilo zajmout a chtěli jej popravit, protože byli přesvědčeni, že právě on zavraždil jejich přítele Černého rytíře s bílým štítem. Tjurimu se snažila pomoci dcera hradního pána Lavinie (Hanna Schwamborn), které nebyl Tjuri lhostejný. Nakonec se podařilo rytíře přesvědčit o Tjuriho nevině a ten se od nich dozvěděl, že jsou rytíři krále Ynauvena, že Černý rytíř s bílým štítem se jmenoval Edvin a že přijížděl z Evílanu. To byla další země, která sousedila se Zemi krále Dagonauta a krále Ynauvena. Vlády v Evílanu se před časem zmocnil mladší syn krále Ynauvena, který velmi těžce nesl, že není následníkem trůnu, a vyvolával neustále konflikty se sousedními zeměmi. Nyní však požádal o svého otce o mír a ten vyslal do Evílanu poselstvo, které o něm mělo jednat. Jeho členem byl i rytíř Edvin. Tjuri byl nyní ještě více přesvědčen, že dopis obsahuje velmi důležitou zprávu a rychle se vydal na další cestu. Našel poustevníka Menaurese, o kterém se později dozvěděl, že je bratrem krále Ynauvena, který se dobrovolně vzdal světského života. Menaures s ním přes hory poslal mladíka Piaka (Quinten Schram), aby mu ukázal cestu. Z obou se stali dobří přátelé a dále pokračovali v cestě spolu. Zažili mnohá dobrodružství, při kterých jim šlo i o život. Dokonce museli dopis zničit, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Před tím se však naučili jeho obsah, napsaný zvláštní starobylou a nesrozumitelnou řeči nazpaměť. Nakonec se jim podaří dostat se do Ynauvenova města a předat obsah dopisu králi. Ten se tak dozvěděl, že žádost jeho mladšího syna o mír byla pouze lest, jejímž cílem bylo zavraždit staršího bratra a stát se tak následníkem trůnu. Za splněný úkol dostali oba mladíci od krále Ynauvena vzácné meče, prsten a dopis pro krále Dagonauta. Pak se oba mohli vrátit v bezpečí domů. Na cestě opět navštívili hrad Mistrinaut a Tjuri získal od Lavinie rukavičku, aby jí mohl nosit na přilbě při turnajích. Tjuri měl ale velké obavy, že ho král Dagonaut po návratu na rytíře již nepasuje, protože nesplnil svou povinnost bdít celou noc v kapli. Král Dagonaut si přečetl dopis od krále Ynauvena a Tjuriho statečnost ocenil tím. že ho na rytíře pasoval. Piak se stal Tjuriho panošem. Král Tjurimu při pasování řekl: „Nebyl jsi sice na rytíře pasován, ale prokázal jsi, že rytířem jsi. Sám jsi ze sebe udělal rytíře svým jednáním, Tjuri, a třebaže ti teď poklepu mečem na rameno, nestaneš se rytířem více, než už jsi teď!" A byl konec příběhu, v němž všechno dobře dopadlo, jak se na film pro velké děti slušelo a patřilo. Nevím jestli jsem sám byl ještě dítě, ale ten příběh o statečném mladíkovi se hodně líbil a skoro vůbec jsem se během těch 110 minut nenudil. Děj mi připadal jako jakési středověké road movie, když během putování z jednoho místa na druhé hrdina se svými přáteli zažíval všelijaká dobrodružství. Kvalita filmu mne tedy příjemně překvapila a hodně se mi líbilo také prostředí německých hor či francouzského města Carassone, kde se snímek natáčel. Suma sumárum, film Dopis pro krále ode mne získal čtyři dopisní hvězdy ****.

Taký holandský Sokoliar Tomáš, podobne ako on na motívy staršej domácej predlohy (Dragtovej kniha prvýkrát vyšla v roku 1962). Neviem, či som to videl celé, ale bola to celkom pekná dobrodružná rozprávka. Holanďania by ich mohli nakrúcať (a posielať do zahraničia) aj viac. Ešte aj s nedostatkom kopcov vo vlastnej domovine sa v tejto adaptácii celkom dobre vysporiadali. :-) Kvitujem solídny výber lokalít pre nakrúcanie.