Door 3 (1996)

Mám za sebou další kousek od Kurosawy. Zatím jsem nedohledal první dva filmy, takže jsem začal třetím, ale ten jediný režíroval Mistr. Podle všeho na sebe stejně nenavazují, takže to nemá význam. Sice je zde skvělá mystery atmosféra a na všem je dobře odvedená práce, ale bohužel mě to nějak celé minulo. Bavila mě asi první polovina, pak to nějak ztratilo šťávu. A čekat jen na to jestli bude ten šuk nebo ne, mě docela ubíjelo...(13.12.2024)

Jedna z prvních Kurosawových výprav do říše hororu, kde mu pak pěkných pár let bylo nejpohodlněji. Omamná atmosféra a poměrně netypické korporátní prostředí se promítá do konzistentně znepokojivého zážitku, jemuž kraluje scéna bytové hrůzy, kterou Kurosawa později dotáhl k dokonalosti v Pulsu. Podobná kritika hypersexuality v japonském businessu by dneska poslala do kolen celý Indiewire a Letterboxd, ale v téměř pětadvacet let starém zapadlém hororu samozřejmě nikoho nezajímá. Pro pozornější diváky ale představuje stvrzení, že Kurosawa vždycky ťal do živého. 80%(10.01.2020)

Raný hororový počin Kurosawy, který už minimálně v náznacích obsahuje většinu pro něj typické prvky. Povedená atmosféra zaujme nejen tradiční tuhostí, ale také prostředím ve kterém je vytvořena. Pojišťovací byznys plný salarymenů a office ladies totiž není úplně typickou hororovou kulisou. Možná více než Kurosawa se na tom všem svým rukopisem podepsal ostřílený scénárista Chiaki Konaka, autor například skvělého Marebita či kultovní Serial Experiments Lain. Budovaní atmosféry je natolik vydařené, že svou gradací bohužel zastíní i finále. Závěrečná tečka se však povedla.(27.06.2014)

Kurosawova tvorba, než dosáhl svého typického stylu, procházela poměrně zajímavými proměnami. Čtyři roky po slasheru Džigoku no keibiin s postavou démonického hlídače, který představoval rozumu se vzpírající zlo, natočil další horror Door 3, jenž viditelně upomíná na starší Cronenbergovy filmy, a to jmenovitě Shivers. I námětem Door je totiž znepokojení vyvolávající lidská sexualita zbavená běžných mezí díky parazitickému červovi. U obou těchto tvůrců je strach komplexnější veličinou, která dokáže jít pod povrch věcí a skrze zhmotněné symboly a metafory konfrontovat diváka se situacemi, které mu dokáží připomenout vytěsňovaná témata. Určitou míru exploatace, hrubší konfrontace a příliš exponovaných scén (viz galerie) však Kurosawa později opustil ve prospěch svého jedinečného náznaku a subtilnosti. Práce se stíny postav či situovanost do odcizujícího prostoru či společnosti již však předznamenává i jeho pozdější filmy.(07.04.2013)