Dobrý člověk (2023)

Od amerického dramatu, kde je hlavním motivem tíha osudu a závislost, jsem snad ani neočekávala na zuby se nelepící, střídmou a nepatetickou podívanou. Mimo hlavní linky, kde Allison řeší vinu, opuštění a závislost na lécích, které jí po bouračce hrnou holem dolem do žil, prožíváme její postupnou cestu k duševnímu uzdravení a vztahu s ex partnerem. Film naštěstí mimo klasické dějové linky a nepřízni osudu ukazuje jeden z novodobých problémů v USA - prášky proti bolesti. Po vynuceném vysazení není Allison nikdo schopen pomoct, a tak se snaží se opět postavit na nohy a všechno hodit za sebe. Největší problém je asi v tom, že se mě snímek nedokázal dotknout a měsíc po zhlédnutí jsem už úplně zapomněla, že jsem ho vůbec viděla.

Veľmi dobrá dráma jednej nehody, ktorá rozbije život hlavnej hrdinky Allison na tisíc kúskov. Vnútornú bolesť dokážu otupiť len lieky, na ktorých sa stáva Allison závislá. Toto nie je štýl či póza ako vTrainspottingu, toto je peklo. No Allison nie je jediná, komu táto nehoda zmenila život a problémy dokážu aj spájať. Produkcia je veľmi dobrá a napriek počiatočnej prvoplánovosti má príbeh určitú hĺbku a darí sa  mu neskĺznuť do melodrámy. Herci hrajú výborne a Florence Pugh predviedla, že s emóciami vie skutočne pracovať výborne. 70%

Tady bylo něco sakra špatně. Přitom na první dobrou se tomu nedá moc co vytknout – film je herecky extrémně přesvědivý a sahá po hodně těžkých, až depresivních tématech. Ať už jde o situaci, kdy někoho omylem zabijete v autě kvůli chvilkové ztátě koncentrace, nebo o americkou farmaceutickou realitu, kde do lidí rok cpete silné opiáty, jen abyste je pak ze dne na den odstřihli a nechali je v tom vykoupat samotné.
Jenže pak přijde ten zvláštní paradox. Pár dní po zhlédnutí… a nic. Prázdno. Jak kdyby se ten film z hlavy kompletně odpařil a nezanechal tam jedinou stopu. A to je vlastně ten největší průser.
Čím to je? Možná tím, že film sice otevírá silná témata, ale nedokáže je skutečně prožít nebo divákovi dostat pod kůži. Všechno působí tak nějak „správně“, ale zároveň strašně sterilně. Jako bys sledoval učebnicově natočené drama, které si odškrtává jednotlivé vážné motivy, ale chybí mu něco navíc – emoce, momenty, které tě rozsekají nebo donutí o tom přemýšlet ještě dlouho po titulcích.
Výsledek? Technicky dobrý film, který ale v hlavě přežije kratší dobu než krátké video z TikToku. A to je u takhle ambiciózního tématu docela smutný. [60 %]

Lidský příběh ze života, který není ani zdaleka perfektní, stejně jako život sám. Snímek pracuje s emočními tématy mezilidských vztahů, ať už rodinných nebo partnerských, a ukazuje, co všechno se může během několika nevinných vteřin stát a jak zásadní dopad to může mít na člověka klidně po zbytek jeho života. Pod tíhou těchto událostí se Allison snaží alespoň dočasně utlumit své špatné myšlenky a depresivní emoce pomocí léků na předpis, u nichž ale hrozí vznik závislosti, která její životní situaci dál zhoršuje. Film má své lepší i slabší momenty, stejně tak jako postavy, které sledujeme. Jde o drama, které stojí pevně na svých základech, ale scenáristicky ani režijně mi nepřišlo, že by dokázalo nabídnout něco navíc, co by ho posunulo ke čtyřem hvězdám. Největším tahounem jsou herecké výkony, předevšímFlorence Pughv hlavní roli, která podává velmi silný a uvěřitelný výkon, ale i mladšíCeleste O’Connor. Hned ze začátku mi navíc udělalo radost slyšet Florence zpívatAfter Hoursod mých oblíbených The Velvet Underground.

Když vyrovnávání se s tragickou automobilovou nehodou spadne ještě do závislosti na prášcích/alkoholu, najít cestu ven do běžného života (a odpustit sobě/ostatním) stojí nadlidské úsilí. Obyčejným hrdinům tohoto neokázalého dramatu se to daří krůček po krůčku, kdy je každé zaškobrtnutí může vrátit/vrací o lán cesty zpět. Fandíte jim oběma především díky fantasticky přirozeným hereckým představením úžasné Florence Pugh a matadora Morgana Freemana.