Dobrý člověk (2023)

Už naozaj veľmi dlho som nevidel tak úprimnú srdcovú záležitosť. Scenárista a režisér si napísal a zmanažoval spanilú jazdu krásnych hereckých výkonov, emócií, preniknnutia ľudskosti a úcty k divákovi. Dobrý človek je presne ten typ drámy, ktorá sa len veľmi ťažko opisuje slovami. Nehrá sa s divákom, necháva krásne odrobinky na orientáciu v deji, zbytočne nevysvetľuje, ale krásne dovedie diváka k domysleniu kontextu. Je to pridaná hodnota, ktorú u podivných záležitosti priam milujem. Podobne úprimnú spoveď jednej generácie, reflektujúca aktuálne symptómy dnešnej doby, bez zbytočného pátosu, moralizovania, a bez ideologických nánosov som nevidel snáď dekádu. Nádhera.

Drama, které by mohlo mít potenciál kdekoho rozbrečet. U mne se tak nestalo. Možná je to jakýmsi mainstreamovým přístupem kdy se režisér nevyhnul lacinému patosu a tušíte, že vás čeká relativní happyending. Každopádně F.Pugh to odehrála velmi dobře a u Freemana je to jaksi samozřejmostí. Klobouk dolů když kouknu na jeho věk.

Od amerického dramatu, kde je hlavním motivem tíha osudu a závislost, jsem snad ani neočekávala na zuby se nelepící, střídmou a nepatetickou podívanou. Mimo hlavní linky, kde Allison řeší vinu, opuštění a závislost na lécích, které jí po bouračce hrnou holem dolem do žil, prožíváme její postupnou cestu k duševnímu uzdravení a vztahu s ex partnerem. Film naštěstí mimo klasické dějové linky a nepřízni osudu ukazuje jeden z novodobých problémů v USA - prášky proti bolesti. Po vynuceném vysazení není Allison nikdo schopen pomoct, a tak se snaží se opět postavit na nohy a všechno hodit za sebe. Největší problém je asi v tom, že se mě snímek nedokázal dotknout a měsíc po zhlédnutí jsem už úplně zapomněla, že jsem ho vůbec viděla.

Veľmi dobrá dráma jednej nehody, ktorá rozbije život hlavnej hrdinky Allison na tisíc kúskov. Vnútornú bolesť dokážu otupiť len lieky, na ktorých sa stáva Allison závislá. Toto nie je štýl či póza ako vTrainspottingu, toto je peklo. No Allison nie je jediná, komu táto nehoda zmenila život a problémy dokážu aj spájať. Produkcia je veľmi dobrá a napriek počiatočnej prvoplánovosti má príbeh určitú hĺbku a darí sa  mu neskĺznuť do melodrámy. Herci hrajú výborne a Florence Pugh predviedla, že s emóciami vie skutočne pracovať výborne. 70%

Tady bylo něco sakra špatně. Přitom na první dobrou se tomu nedá moc co vytknout – film je herecky extrémně přesvědivý a sahá po hodně těžkých, až depresivních tématech. Ať už jde o situaci, kdy někoho omylem zabijete v autě kvůli chvilkové ztátě koncentrace, nebo o americkou farmaceutickou realitu, kde do lidí rok cpete silné opiáty, jen abyste je pak ze dne na den odstřihli a nechali je v tom vykoupat samotné.
Jenže pak přijde ten zvláštní paradox. Pár dní po zhlédnutí… a nic. Prázdno. Jak kdyby se ten film z hlavy kompletně odpařil a nezanechal tam jedinou stopu. A to je vlastně ten největší průser.
Čím to je? Možná tím, že film sice otevírá silná témata, ale nedokáže je skutečně prožít nebo divákovi dostat pod kůži. Všechno působí tak nějak „správně“, ale zároveň strašně sterilně. Jako bys sledoval učebnicově natočené drama, které si odškrtává jednotlivé vážné motivy, ale chybí mu něco navíc – emoce, momenty, které tě rozsekají nebo donutí o tom přemýšlet ještě dlouho po titulcích.
Výsledek? Technicky dobrý film, který ale v hlavě přežije kratší dobu než krátké video z TikToku. A to je u takhle ambiciózního tématu docela smutný. [60 %]