Dobrodružství v Panamě (1942)

Vojnová dráma z doby, keď sa ešte nevedelo, ako 2. svetová vojna skončí. Preto výroky ako "Preto tú vojnu začíname"..."Ale my ju skončíme.", znejú predpovedajúco. Z typickej "bogartovky" sa postupom stáva bondovka so špiónom v hlavnej úlohe, jednou bondgirl, tlstým mužom v bielom a partičkou umievajúcich sa, ale aj džudoovládajúcich poskokov, v ktorom hrá prím do detailov prešpekulovaný plán. Ako inak je tento plán vo chvíli zdanlivého víťazstva dopodrobna opísaný protivníkovi. Aj keď sa vyskytne nejaká tá romantická vata a tempo príbehu nie je nijako závratné, spoľahnúť sa dá na mysterióznosť a solídny akčný záver s prestrelkou, ktorý vyzdvihujú celkový dojem. Vždy sa trochu divím, v tomto prípade japonským hercom, že svojimi rolami tak trochu zrádzajú svoju krajinu. Ešte k tomu aj predčasne, keďže Japonsko vypovedalo vojnu USA až koncom roka 1942.

Aj keď si tu zahral môj obľúbený BOGART, či pôvabná Astor, pod taktovkou nováčika Hustona + doplnené o Greenstreeta, kde mimochodom toto plodné kvarteto malo lepšiu spoluprácu, z minuloročného snímku o M.. SOKOLOVI, čo sa, bohužiaľ, s týmto tu, nedá absolútne porovnávať !!! Repete sa nedostavilo, škoda... nevyužitého tvorivého potenciálu, ktorým väčšinou všetci z nich disponujú...

Tedy, mně osobně se tenhle Hustonův dobrodružně-špionážní snímek líbil převelice. Skvělí herci (myšleno ústřední trio), dialogy (jmenovitě slovní špičkování Bogieho s Astorovou či „poměřování“ pistolí), výborná atmosféra napětí a nevědomí (zvláště v těch komorních pasážích na lodi) a zejména prvotřídní režie. Škoda jen, že k odhalení agendy jednoho z účastníků dojde poměrně brzy, po nějaké půlhodině. Udržovat tu divákovu auru nevědomí déle by přišlo vhod. Avšak hlavním důvodem, proč (zatím) nedávám za pět, je finále. Podle toho, co Huston napsal ve své autobiografii, opustil natáčení (byl povolán do armády točit válečné dokumenty) po natočení scény, která se odehrává cca 5-6 minut před koncem, přičemž původní scénář si vzal s sebou (! - a nikdo nevěděl, jak to má skončit) a nechal Shermana "vyřešit" situaci, v níž se hlavní hrdina zrovna nacházel, po svém. Je-li tomu tak, pak těch posledních 5-6 minut padá právě na Shermanův vrub. A ačkoli to finále není samo o sobě nejhorší (je dokonce pěkně akční), vyznívá oproti zbytku filmu poněkud tuctově a (jak to okomentoval Huston) nevěrohodně. Zdaleka nejvíc mi na tom ale vadí skutečnost, že se tam ve dvou instancích objevují typicky propagandistické výjevy, které absolutně nekorespondují s dosavadním tónem filmu. Právě v tu chvíli nejvíc poznáte, že na place došlo ke změně, protože Huston se tak explicitním a nevkusným "verbovacím protijaponským povzbuzovačkám" po celý film umně vyhýbá (ba co víc, oni jsou tam Japonci a jejich hodnoty představováni s určitým respektem!). Pak mám ještě dvě menší "formální" výtky. Za prvé, atmosféru filmu mi leehce kazila ta lámaná japonština zdejších "Japonců" (nemusíte ani japonsky umět, abyste poznali, že to není echt). Je to sice pochopitelný neduh vzhledem k době a okolnostem vzniku, ale i tak to poněkud zamrzí. Za druhé, a to už opravdu rejpu, myslím, že by autory nezabilo, kdyby vzhledem k úpravě scénáře (viz zajímavosti) upravili i název filmu… to jen tak. Jinak je to zatraceně fajn biják! (a moc by mě zajímalo, jak by to vypadalo s tím původně plánovaným Pearl Harborem)

Mne sa viac páčil úvod na lodi, kde bol Bogart za cynika s pohárikom v jednej ruke a ženou, ktorú vedie do svojej kajuty, v druhej. Keď sa ukázalo, čo v sebe skrýva, už to nebola bezstarostná plavba, ale burácajúca spŕška z guľometu. A mala tiež niečo do seba. Hlavne asi tie gule.

Vyborny film, ktorty ma nielen pribeh, ktory dokaze zaujat, ale aj atmosfericke miesta. Bogarta som nikdy nemusel, ale ostatni herci ako ZelenaUlica, Astor a Lester Matthews sa do toh vskutku vlozili a zaruiúcili zaujimavu, fascinujucu podivanu. Akcne finale potesilo . 84 %