Štvanice (1966)

Na malém časovém úseku se spolu utkají hrdost a maloměšťácká nadutost a zatímco to první se musí náročně prokazovat dnes a denně, to druhé, obzvláště když je obnažené alkoholem, vyvěrá jen tak přirozeně. Pro oba to střetnutí skončí nevýhrou.. Sám Penn označil po letech svůj film jako zklamání, kterým si každý režisér ve své kariéře alespoň jednou projde a já mu to nebudu rozporovat. Od hereckých projevů přes emocionální obsah až po závěr na vrakovišti je vše zbytečně přepálené a přitom to kvůli mělkému vyobrazení postav diváka nějak moc nezasáhne. Ani Brando evidentně neměl svou roli rád a po filmu dle svých slov jen tak bloudí jak starý lampář. A to ještě všichni v tom texaském městečku můžou hovořit o velikém štěstí, že je své metody štvanic nedojel vyučovat Honza Zeman..

Arthur Penn byl skutečně mistrný vypravěč. První půlhodinu si vás namotá atmosférou ospalého jižanského maloměsta, pod jehož naleštěnou fasádou se ale skrývá roky probublávající napětí mezi místními obyvateli. O to víc šokující je, když všechny jejich frustrace a násilí vytrysknou v poslední třetině na povrch. Skvělý Brando v nezvyklé herecké poloze submisivního šerifa, který chce dokázat, že není loutkou místního podnikatele. Navzdory svému názvu neníŠtvanicedvouhodinová naháněčka Roberta Redforda, ale pomalu vystavěná jižanská gotika, v níž jsou štvanci různým způsobem úplně všichni. Scenáristce Lillian Hellman (autorkaLištiček) se podařilo i přes velký počet postav vykreslit velmi komplexní charaktery a zároveň vměstnat do jedné noci všechny problémy Ameriky (rasismus, nedůvěra k autoritám, násilí v ulicích...je toho hodně). Díky tomu zůstáváŠtvanicedodnes aktuální, což je po šedesáti letech od premiéry obzvlášť smutné.

„To se v životě stane, že se někdy nedá dluh splatit.“| Americký režisérArthur Penn, autor slavného filmuMalý velký muž, natočil v šestašedesátém brutální thriller s názvemŠtvanice. Příběh z texaského maloměsta, z doby všudypřítomného rasismu, drahých obleků movitějších vrstev a nablýskaných hranatých bouráků. Ukázka lidské malosti, bez ohledu na třídní zařazení, vypatlaných mozků, které si stěží dohlédnou na špičku nosu, a skvělých hereček a herců hrajících prázdné lidské nádoby. | „To se stane často, že se zmešká pravá chvíle.“ | DvaačtyřicetiletýMarlon Brandopředvádí úžasný výkon. Jeho šerif Calder nepatří k onomu sympatickému druhu lidí, ve kterém hledáme nové přátele, ale nelze se mu neobdivovat. S osmadvacetiletouJane Fondaa devětadvacetiletýmRobertem Redfordemtvoří velkou trojku, která filmu dává šmrnc a náboj. Jediná minuta není zbytečná, jediný záběr rušivý. Mrazivé drama o americkém maloměstě šedesátých let je tady. | „Nechci mít dítě v domě, kde je vězení.“ |Štvanicidoporučuji každému. A pokud se vám líbil její mladší bratr (filmHondánského režiséraThomase Vinterberga, který zpracovává svůj příběh podobně), nebudete zklamáni, ba naopak.Štvaniceje za mě lepší, propracovanější. To v tomto případě znamená brutálnější.

V tomto tíživém, napjatém krimi dramatu se ocitáme v ospalém texaském městečku, které je vše, jen ne nevinné. Na povrchu působí obyvatelé městečka jako atraktivní a materiálně zajištění lidé, ale pod touto fasádou se skrývá temnější pravda: jsou to zamindrákovaní surovci, rasisti, nevěrníci a násilníci, jejichž potlačená frustrace a vnitřní prázdnota se denně utápí v alkoholu – palivu, které jim dodává odvahu k výbuchům agresivity. Jejich nenávist se proměňuje v činy tak primitivní a surové, že v nich sotva zůstává něco lidského. A právě skrze jejich činy a rozhodnutí se postupně dostáváme až ke kořenům lidských nectností – těch, které se nemění ani s časem, ani s civilizací. Když z místního vězení uprchne mladík a je podezřelý z vraždy, město nečeká na soud. Vzplane v něm zuřivost, která nemá daleko k davové psychóze. Místní, poháněni nenávistí a vlastními démony, rozpoutají lynč bez ohledu na spravedlnost. Proti nim však stojí šerif Calder – muž rovný, čestný a zásadový. PostavaMarlona Brandazde není hrdinou v klasickém smyslu slova, ale člověkem, který odmítá sklonit hlavu před davem. Ví, že boj s lidskou hloupostí je předem prohraný, a přesto ho vede. Jeho závod s časem – o život mladého uprchlíka – je zároveň soubojem o duši celého města. Brando ztvárňuje Caldera s neokázalou silou, úsporně a s hlubokým vnitřním napětím. Vynikající výkonMiriam Hopkinsjako citově rozervané matky přidává na emocionální hloubce, a spolu s Brandem vytváří momenty, které jsou nejen herecky působivé, ale lidsky pravdivé.Robert Redfordpřekvapuje v roli mladíka s těžkou minulostí, který může ztratit vše. Jeho žena, ztvárněnáJane Fondous jemnou bolestí a odhodláním, se navzdory aféře s manželovým nejlepším přítelem pokusí udělat vše, aby mu pomohla. Nejde tu o dokonalost charakterů, ale o jejich opravdovost – a film ji nabízí v každé scéně. Štvanice je více než jen příběh o nespravedlivém pronásledování – je to nekompromisní obraz maloměstské hysterie, ale i portrét jednotlivce, který se pokouší stát na straně zákona, i když zákon už nikoho nezajímá. Tento film není pohodlný. Nechce být. Je to silné, znepokojivé drama o tom, jak blízko máme k tomu, stát se zvířaty, když se cítíme ohrožení. Štvanice není jen napínavým zážitkem, je i hlubokou sondou do lidské povahy – a do všech těch slabostí, které nás nakonec definují. Doba se mění, ale lidé zůstávají stejní.

Zprvu se to tváří jako film o útěku, jenže Bubber je velmi brzy odsunut na druhou kolej, i když se o něm prakticky neustále mluví. Skoro každý tu s ním má co dočinění, on je tím hybatelem, on a dlouhou dobu nepohodlný šerif. Útěk tak zůstává pozadím charakterové studie obyvatel města, a to studie velmi důkladné. Mluví se hodně a není to jen o vztazích a nesnášenlivosti, načrtne se třeba i sociální situace některých postav. Těch je tu mnoho, navíc má většina z nich do jisté doby podobný prostor, ti hlavní tak vystupují velmi pozvolna, vyloženě jim patří až závěr. V něm si všechny ty informace sednou, přesto někteří svým chováním překvapí, holt mindráky a chlast dělají své. Vrakoviště a především policejní stanice tak působí jako jiný film, vše předtím je v pomalém tempu, nejistota budoucího dění je sice lehce cítit, ale ta gradace překvapí. Hudba Johna Barryho zřejmě záměrně připomene jednu klasiku, má velké rozpětí, dalo by se říct od noir právě až k westernu. Kopíruje tak děj filmu, z jehož hvězdného obsazení herecky vystupuje famózní Marlon Brando.