Zastavení na Missouri (1976)

Tenhle film jsem párkrát zahlídl v programu a zaujalo mě netradiční spojení Brando/Nicholson, ale viděl jsem ho až nyní. Penn natočil antiwestern s převrácenými rolemi, ale svázal ho tím nejtradičnějším příběhem - rančer si najímá pistolníka proti zlodějům koní. Tak je rančer nenávistný stařík, který odehnal manželku a nevychází s dcerou, dcera je "lehčí" a v podstatě se vnutí šéfovi bandy do postele. Banditi jsou neutrální včetně šéfa, žádní sympaťáci, ale ani žádní magoři, jen obyčejní chlápci co dělají co umí. A pistolník je pošahaný psychopat co zabíjí výhradně zákeřně. Ono je to asi reálné, ale vleče se to dvě hodiny bez nějakého náboje, natož akce. A herci? Nicholson s fousama je utlumený, nemá moc co hrát, ale je celkem sympaťák co by radši zahradničil a měl normální vztah. Zato slizký Brando s mimoňským výrazem, panděrem a prořídlými vlasy vypadá jako kdyby vůbec nevěděl kde je a film táhne akorát dolů. Celkově spíše průměr na 3*.

Nakoukávám už nějakou dobu westerny aMissouri Breaksřadím mezi ty lepší. Náladou bych to přirovnal keCold Mountain, ač to je podstatně výpravnější, rozvláčnější a okázalejší film. Společnou mají všakuvolněnost a přirozenost, jež je znát hlavně v hang out pasážích, kdy spolu postavy jenom tak tráví čas. To jest velmi závislé na kvalitáchscénářea hereckých výkonů.Dialogyv sobě mají lehkost a zrovna tak ipostavy. Snad jen škoda, žescénář nemá lépe dramaticky vygradovaný konec a vůbec - hutnější příběh. Chápu, že třeba nelze mít vše, když se chceme dostat stopáž do 2h - ač já bych delší stopáž uvítal, páč by mi nevadilo strávit s postavami delší čas. Film na nich poměrně stojí:Jack Nicholsonhraje zloděje dobytka, banditu, ale je zahrán tak, že nám jeho postava připadá sympatičtější a lidštější než jaký je bounty hunter v podáníMarlona Branda. Oba hrají skvěle, ale Marlon Jacka přehrává i vlastně hraje okázalejší charakter. Jeden uživatel, co hodnotil Brandův herecký projev vApokalypsejako "omračující", by se zde mohl znovu uchýlit k nějakému superlativu. Jeho Robert Lee Clayton je jednoduše zajímavá postava, takový rétoricky zdatný psychopat, ale jelikož Brando netlačí na pilu, tak v roli nepůsobí nikterak nuceně ani samoúčelně.

Western tak trochu inak. Hned na uvod, po poetickej prechadzke na konoch, dostaneme na priamo "surove" obesenie (a bude aj druhe). Dve vtedajsie asi najvacsie hollywoodske hviezdy - Nicholson cerstvo po Prelete a so soskou v ruke, Brando pred sialenou Apokalypsou - sa stretli v netypickom, demytizacnom westerne o jednej spackanej vlakovej lupezi (ta country harmonika sa tam dokonale hodi), chamtivosti po pozemkoch, jednom svojskom zabijakovi so strapcami (epizoda pri otvorenej truhle vladne), kradnuti a pasovani koni, a jednom zamilovanom pariku z rozdielnych spolocenskych vrstiev (vyborna chemia a sustredil by som film "len" na nich).  Arthur Penn mal vzdy svojsky styl mixovania komedialnych prvkov (spominana lupez, "dovadeni" kovbojov pred domom ako male deti, prebrodenie rieky, prdenie Branda!, Brando prezleceny za zensku!!) s tymi serioznymi (drasticke obesenia, utopenie kovboja na brode rieky, zastrelenie pri pichacke, alebo na hajzli), a to mne vobec nesedi, napriek vybornemu remeslu (spinavost zrubov, zarastene tvare) a nasadeniu tych najvyhlasenejsich hercov. A Brando tu vyzera akoby si odskocil z natacania Brooksovej parodie Ohnive sedla.

Netradičně pojatý, originální western o střetu dobra a zla. Dobro je zde však postaveno na stranu zloděje koní a jeho party, které nelze vnímat jinak, než jako partu sympatických pohodářů, zatímco tím zlým se zde zcela jednoznačně jeví jejich pronásledovatel - tedy muž hájící zákon - sebestředný, namyšlený, chladnokrevný zabijácký magor. Zajímavé a výborně natočené dílo zdobí dvě silné osobnosti - ve dvou hlavních, skvěle rozpracovaných, charakterově a typově vyhraněných úlohách - které předvádějí jedinečné herecké představení. 80%.

Tak jestliže jsem v mé reflexi k filmu "The Last Sunset" (1962) napsal, že dějově nepřekračuje hranice svého žánrového omezení, potom Missourské rokle jej překračují. Žádná postava není "zaškatulkovaná", žádná není vyloženým hrdinou či padouchem. Ani v životě není (většinou) nic černobílé a za to patří A. Pennovi a scénaristovi R. Townemu uznání (a čtyři hvězdičky).