Divoká stvoření jižních krajin (2012)

Magický realismus jak vyšitý. Vytýkat tomuto filmu, že jeho děj je nepravděpodobný nebo že má nějaký společensko-kritický, ekologický či snad rasový podtext, je stejně málo smysluplné, jako vytýkat totéž románům G. G. Márqueze nebo – abych jmenoval také africké autory – dílům Amose Tutuoly nebo Ahmadoua Kouroumy. Zvláště oceňuji dialogy, třeba pohled černé holčičky na městkou civilizaci západního typu mě pobavil: „Ryby strkaj do igeliťáku, děti do kočárku, slepice na klacky a tak.“ Parádní byla scéna, jak učitelka ve vesnické škole používá coby učební pomůcku své stehno, kde má vytetovaný obrázek pratura, a vysvětluje žákům, že pratuři žrali děti. Nebo toto: „Maminka by byla tak krásná, že když šla kolem sporáku, začal sám hořet.“ Ano, děj na sebe místy nenavazuje, ale po filmovém střihu v určitém smyslu pokračuje. Ve filmu tohoto typu je pro diváka snadné takové diskontinuity překlenout, pokud arci netrvá na tom, že chce vidět realistický příběh.

Artová pohádka, která se žel bere moc vážně. Podobné téma (včetně pár společných prvků) má i Šťastný Lazzaro, jenže u něj vše funguje nesčetněkrát líp včetně toho, že je taky nesčetněkrát hlubší. Tady to fakt většinu času jen připomíná pohádku, která si až někde v posledních 25 minutách vzpomene, že vlastně chtěla něco říct - a kvůli tomu, že ten přesah je v tom špatně podaný, to poselství ani moc nezapůsobí. A aby zbytek filmu nevypadal tak prázdně, tak sem tam Hushpuppy pronese nějaké to jakože strašně hluboké, ale ve skutečnosti prázdné moudro (ale abych nekřivdil, tak dvě z nich mají něco do sebe), přičemž některá se i víckrát zopakují. Navíc tomu taky totálně podkopává nohy nepromyšlený svět a nelogičnosti, kterých je zde skutečně hafo (Divoši mají elektřinu? Kde berou ty rachejtle? Jim funguje perfektně elektřina v domě, který se plaví po řece a je navíc po hodně silné bouřce? apod.). Ono by přitom jen stačilo víc představit tu komunitu Bathtubu, protože takhle od pohledu vypadá jak nějaká vyvinutější Africká vesnice mixnutá s domorodým kmenem uprostřed ničeho + tam všichni žijí ve slumech a ve všech je elektřina, ale o tom, jak tam ti lidé žijí, jaké mají rituály (pár jich tam je zmíněných, ale je to dost málo) a svátky (o kterých je tam jen to, že jich prý mají hodně) se nedozvíme nic. Jen nám to představuje jakýsi domorodý kmen, který vůbec nežije jako domorodý kmen, kde ale všichni mluví plynně anglicky a je celkem dobře zajištěný elektřinou, plynem apod., proto tomu filmu nežeru to poselství o "návratu k přírodě". A co mi úplně nejvíc kazilo zážitek byla ta pseudoumělecká, věčně rozklepaná kamera díky které většina záběrů vypadala hnusně a kazila vytvoření jakékoli atmosféry. Námět ten film nemá špatný, potenciál v něm podle mě je a i klady se tu dají najít (třeba hudba), ale v tomhle podání se to podle mě fakt nepovedlo. Přitom by stačilo aspoň pořádně vymyslet ten svět a hned by to bylo o něčem jiném. A kdyby Zeitlin Bathubu vymyslel pro Bathub i nějaký vlastní jazyk, kterým tam všichni mluví a nikdo jinému nerozumí, byla by to pecka ještě větší. Btw, nechápu, co jsou všichni tak unešení z výkonu Quvenzhané Wallis. Většinu času jenom "hraje" prostřednictvím voiceoverů a ve zbytku času vlastně předvádí skoro pořád to samé... Slabé 2*

Močiarne prostredie a jeho ovzdušie sú krajne nezdravé, to vedeli už starí Rimania. Preto vlastne názov choroby malária znamená v preklade zlý vzduch. Ako nádych zlého vzduchu pôsobí aj tento film, pritom herecké výkony, hudba a vizuálna stránka sú absolútne bezchybné. V tomto prípade mi uniklo posolstvo, film akoby sa z veľkej časti točil okolo prípravy a konzumácie jedla (a to poriadne hnusného jedla). Ak sa jedná o Louisianu, tak potom dám prednosť druhej strane priehrady, kde aspoň znie starý dobrý džez a staré neprebudené názory.

Americká varianta Chánova mě opravdu nezaujala. Představoval jsem si pod tím něco dost jiného. Tenhle humus jsem vidět fakt nepotřeboval, stejně tak toho spratka Hushpuppy, co se tvářila furt jak nasranej rotvajler. A přerostlý praprasata, to už byl fakt úlet. A jak to přišlo, že to nabralo nominace a nějakou tu cenu za nejlepší kameru, to mi taky moc jasný není.

Páááni, to byla jízda....Pro mě byl film jako zjevení...Tak syrově realistický a zároveň fantaskní, ale při tom to nepůsobilo protichůdně, ale naprosto sqěle se to doplňovalo...Přitom si to uchovalo i jakýsi odstup takže to nebyla žádná ždímačka emocí...A malá hrdinka Hushpuppy ta byla naprosto geniální...Podobenství o dnešní Americe jak má být...Ještě dovětek k některým komentátorům tohoto filmu. Někdy úplně stačí na začátku naskočit na vlnu filmu a jenom prostě plout s ním. A na konci jsme buď šťastní nebo spokojení a nebo se prostě utopíme...Za mě 90%