Hlas moře (2004)

Citlivá dráma kvadruplegika Ramóna Sampedra a jeho boji za legálnu eutanáziu jeho osoby. Produkcia je dobrá. Nesnaží sa o prílišnú dramatizáciu a bazíruje skôr na emocionálnom prežívaní jednotlivých postáv zainteresovaných do Ramónovho prípadu. Herci hrajú výborne a keďže stvárňujú bežných ľudí je ich vyznenie veľmi civilné až obyčajné bez zbytočného pátosu. Celkový dojem je tak podobný ako všeobecne u španielskych drám, teda kúsok nad lepším priemerom. 70%

Tento film jsem měl už dlouhou dobu na seznamu filmů k zhlédnutí a dlouho jsem se mu vyhýbal. Po jeho zhlédnutí jsem si uvědomil, že moje tušení bylo správné – není to nijak výrazný a zapamatovatelný snímek.DĚJ:Film je životním příběhem ŠpanělaRamóna Sampedra, který bojuje za právo na eutanázii. Ramón totiž před 26 lety skočil z útesu do moře, ale ve své nerozvážnosti si neuvědomil, že je voda mělká. Utrpěl vážná poranění míchy a je ochrnutý od krku dolů a život je pro ně utrpením, proto jej chce legálně ukončit. Stará se o něj jeho švagrováManuela. Jeho starší bratrJoséje proti eutanázii, ale Manuela a její synJavierjsou na jeho straně. Ve filmu sledujeme jeho vztah s dvěma ženami – s právničkouJulií, která jej podporuje, a místní vesničankouRosou, která ho chce povzbudit k životu. Ramónovi se obě ženy líbí, ale přesto chce umřít. Julie utrpí mrtvici a je hospitalizována a posílá si s Ramónem dopisy. Ramón má často představy o tom, že vstane z postele, jde na pláž a zde se líbá s Julií. Hele, já sice nejsem kvadruplegik, ale podobně nereálné věci si také často představuji. Vzniká zde dost schizofrenní situace – asistování při sebevraždě je podle zákona vražda, a někteří blízcí jsou na straně Ramónovy touhy po ukončení nedůstojného života, jiní jsou zarputile proti…ZHODNOCENÍ:Látka zpracovaná v tomto filmu je velice hutná, ale celé se to strašně vleče, protože je to ve formě psychologického a rodinného dramatu. Každá z postav měla své důvody, proč se postavit proti Ramónovu rozhodnutí, a ty dávaly celkem smysl, bratr José měl určitě pravdu. Ramón je podobný mému bývalému šéfovi, který také dělal v mládí kraviny a skákal do mělkého bazénu, takže je na vozíku a sotva hýbe rukama. Eutanázie pro mě není vůbec kontroverzní téma, já bych ji zavedl také v případě psychických chorob, protože ty jsou často stejně nesnesitelné – migrény, deprese, schizofrenie, bipolární porucha atd. Více mě asi nenapadá, nebylo to špatné, ale moc mě to nezaujalo, proto dávám pouze 3*.

Výsledok tejto záležitosti ma z viacerých ohľadov podstatne prekvapil až zarazil, pretože v rámci svojej prezentácie sa vrelo vyjadruje, že oplýva hodne výraznou esenciou remeselnej precíznosti, prostredníctvom ktorej vytvára silné prevedenie danej témy, ktorá emočne údajne vie dať zabrať. No, práveže ani nie. Prevedenie na mňa pôsobilo trochu plytko a po viacerých stránkach aj silene, pričom vo vedľajších elementoch nepresvedčivo (pretože v hlavnom p.Brademodvádza fakt úžasný výkon). Z hľadiska scenára a iných motívov teda ani nedáva pocit, že by sa jednalo o udalosť v rozmere, akú mu iné publikum prisudzuje. Ale inak zaujalo.

Nemohu tvrdit, že jsem odAmenábaračekal opět pecku tipuAbre los ojos, protože Mar adentro, v češtině poeticky, byť částečně nešťastně, částečně geniálně distribuovaný jako Hlas moře je snímek zcela jiného charakteru než mysteriózní milostný trojúhelník. Skutečný příběh španělského námořníka, který se pro postižení v mládí stal chromým a strávil dekády na lůžku, pokoušeje se o eutanázii. Amenábar se tématu zhostil s melodramatickým pomalým citem, což je žádané, zároveň však snímek velmi omezil, neboť bych neřekl, že jde o film, který si člověk pustí na posezení, ale musí na něj být připraven (což nijak nesnižuje jeho kvality, jen je třeba si to uvědomit).Javiera Bardemabych v obdobné roli s vyholenou lysinou nečekal, zhostil se jí však famózně a prakticky bez pohybu, jen s mimikou tváře a s nezaměnitelným hlasem, předvedl další vrstvu svých hereckých dovedností, maskéři navíc odvedli výbornou práci při snaze připodobit ho k reálnému Sampedrovi. Blízké galicijské prostředí mi udělalo radost, skutečnost, že někteří herci bez žádného upozornění či relevance hovořili galicijsky byla úsměvná a dokonce i Bardem minimálně jednou utrousilcarallonamístocarajo. Nekonzistence mezi projevy některých herců, jedni hovořili kastilsky, však byla nejspíš trochu rušivá, byť bohužel nemohu chtít po kanárském herci, aby mluvil jiným jazykem (ostatně víme,jak to vypadá, když začínal s angličtinou) a po chilském (tuším) režisérovi, aby mu nějak záleželo na jazykové situaci ve Španělsku. Projev galicijské skutečnosti se mi líbil ztvárněný ve scénce, tuším, s advokátkou, kdy se protagonista před ní lituje a ona poznamená, že je asi Galicijec, v čemž vidím typickou povahuretranca. Scéna s knězem byla možná napsaná až moc účelně, bylo mi to však blízké vzhledem k mému nedávnému textu o tom, že skrze špatně učené komunikační dovednosti ve školství se mnoho dobrých (či zamýšleně dobrých, alespoň v tomto případě, kdy kněz očividně věřil, že zastává správný názor) úmyslů ztratí, jelikož je jeho zastánci jednoduše neumí vyjádřit. Vzhledem k relevanci snímku pro uzákonění eutanázie zřejmě ještě zvednu hodnocení. Poslední scéna s Bardemem mi dávala velký smysl, nejsilnější však byl úplný závěr s advokátkou.

Extrémne silná téma na zamyslenie. Rozhovory sBelén Ruedasú emotívne a beží z toho mráz po chrbte. Ťažko povedať čo s človekom, ktorý už ďalej nechce žiť. Eutanázia je pre takéto riešenie dobrá voľba, ale pre niekoho to môže byť morálne nesprávne. Keď chce niekto odísť na druhú stranu dobrovoľne, tak nech ide. Aspoň podľa mňa. Áno sú aj horšie prípady akoRamón, nuž 28 rokov nevedieť nič iné, len ležať, nie je žiadna sláva. Excelentné výkony odJavieraaBelén. 95%