Devět kruhů pekla (1987)

Obstojný pokus vztýčiť výstražný prst a poukázať na zločiny polpotovcov príbehom českého lekár hľadajúceho svoju ženu a dcéru uprostred puču červených kmérov. Produkcia je silná v okamihoch zobrazujúcich hlavného hrdinu uprostred neľudského teroru. Vtedy vie s pomocou hudby Michaela Kocába a Michala Pavlíčka vytvoriť výbornú atmosféru zmaru. Žiaľ mimo tohto rámca upadá do priemernej nezáživnej popisnosti. Predstavitelia hlavných hrdinov hrajú výborne ale väčšina kambodžských hercov má až na pár výnimiek priemernú až ochotnícku úroveň. 65%

Tak musíme vážit toho, že i na taková témata se točí filmy. Je třeba nezapomínat na to, že člověž je nechutná násilnická opice, a ani ty opice nevedou války a genocidy takovým způsobem (i když mu dokážou slušně konkurovat). Zasloužilo by si to ale lepší zpracování. Herecké výkony jsou občas... No například voják zastřelí postupně 3 lidi, ti padnou všichni ve stejný okamžik a to tím způsobem, že se složí opatrně na zem jako usínající princezny v pohádce. A dabing je příšerný. Proč někde domorodci mluví svým jazykem, zatímco jinde mluví česky s rádoby jejich přízvukem?

Prvních dvacet minut jak vystřžených z cestománie, poslední hodina jak z hraného dokumentu. A to mezitím je maličká romance, která snad ani nestojí za řeč. Film volí až primitivní způsob vyprávění, přesto se mu daří být nepřehledný. A do toho ta nesourodá směr francouzštiny, khmerštiny, češtiny s přízvukem a dokonalé češtiny. Film skoro stejně tak hrozný, jako doba, o které pojednává.  || Zaujala mě jistá podobnost sDobré ráno, Vietname(protagonista oběvuje jihoasijskou zemi – jeho láska se zdráhá kvůli tradicím – její bratr touží po revoluci), ale oba filmy jsou ze stejného roku, takže zřejmě neopisoval nikdo od nikoho a prostě to tak vyšlo.

Devět kruhů pekla je asi jeden z našich nejvíce fascinujících filmů vůbec. Není divu, když se jedná o skoro až dokumentární záznam krásy Kambodži a bohužel i její kruté novodobé historie. Průvodcem skrze to dobré i zlé je pak ústřední pár, o který se budete po celou dobu strachovat a napjatě čekat, jak to všechno skončí.

Zapomenutý klenot Československé normalizační kinematografie. Jsou filmy, u kterých mě zaujme příběh, postavy, myšlenkové poselství, strhující záběry, herecké výkony atd., ale moje pozitivní přijetí tohoto filmu tkví primárně ve velmi originálním námětu. Natočit film o osudech českého lékaře, který je společně s dalšími Čechy vyslán do nemocnice v Kampučii (dnešní Kambodža), která je posléze společně s celým městem postižena invazí Rudých Khmerů – to se jen tak nevidí. Celkově je i dnešní česká kinematografie značně vnitrostátně orientovaná. O Češích v zahraničí se sice točí spousta dokumentů, ale hrané filmy tohoto typu jsou velmi vzácné. Obzvláště pokud výběr omezíme na jihovýchodní asijské země, tak mě asi ani nenapadá jediný porevoluční film, který by se v této oblasti odehrával… (možná tak vKnoflíkáříchse trochu referuje k Japonsku, ale to je opravdu velmi chabý příklad). _____ Film jako médium má tu moc, že diváky dokáže konfrontovat s prostředím, o kterém bychom normálně neuvažovali. Poskytuje nám určitý nadhled, díky kterému můžeme vnímat život a svět více komplexněji – ve více souvislostech. Třeba naprosto očividná úvaha, která mě během sledování napadla je srovnání životního přístupu jihoasijských žen oproti našim (západním) ženám. Protagonista Tomáš je okouzlen Khemou – následně mají svatbu a dítě –, což tvoří určitý základ filmu pro následující drastické události. Ale to důležité, co nám film ukazuje je právě ten životní přístup, osobnost a chování zdejších žen (prostřednictvím Khemy). Tomáš je prakticky průkopníkem toho, co bychom dnes nazvali jako tzv.passport-bro, tj. muž s určitou životní filozofií, která má za to, že ženy v (nejen) jihovýchodní Asii jsou vhodnější pro manželství než západní ženy, což je dáno mimo jiné odlišnou kulturou a tradičnější výchovou. No, a co asi ani nemusím zmiňovat je to, že všechny tyto odlišnosti mají za následek mnohonásobně větší přitažlivost právě vůči těmto jihoasijským ženám. ______ Právě ve stránce romantických vztahů jsou právě filmy z naprosté většiny značně omezující. Je totální klišé, že v rámci příběhu existuje pouze jediná žena, o kterou se protagonista uchází. Je to jeho cíl, získat ji, nehledí na nic jiného, je zaslepen. Sice to takto v reálném životě absolutně nefunguje, ale ve filmech to funguje naprosto perfektně. Dokonce iDevět kruhů peklajsou příkladem tohoto klišé, ale zrovna u tohoto filmu mi to nevadí, protože nám zároveň ukazuje i vztahový potenciál zahraničních zemí. _____Devět kruhů peklajsou ale především drama – v rámci filmu vidíme řádění Rudých Khmerů a jejich neblahý vliv na okolí. Ale podobné násilné či válečné situace z různých koutů světa známe z mnoha filmů. Čím je pro mě tento film specifický je právě již zmíněná vztahová dynamika mezi českým protagonistou Tomášem a jeho kampučskou ženou Khemou. _____ Mr. Keating v mém oblíbeném filmuSpolečnost mrtvých básníkůpravil, že je nutné, abychom vše posuzovali z různých hledisek, pohledů či perspektiv. A k tomu nám právě slouží (nejen tento) film, abychom si byli vědomi různých pohledů. __ Ačkoliv se moje následující věta pravděpodobně nebude líbit západním ženám, tak je mi líto, ale je to můj názor. S ohledem na atraktivitu žen v jiných zemích mají západní ženy co dohánět. Většina lidí (mužů) ale nedokáže uvažovat takto v souvislostech, takže je naivní si myslet, že by celý tento „passport-bro přístup“ měl potenciál být jakkoliv dominantní... každopádněDevět kruhů peklaza vidění rozhodně stojí.