Maurice (1987)

Dvouapůlhodinová staroanglická kostýmovka o gayích... opravdu jsem se "těšil". Nakonec to bylo díky námětu o něco zajímavější než podobné limonády. Homosexualita nebyla na počátku 20. století normální jak nám tvrdí různé dnešní woke filmy, naopak to bylo přísně střežené tajemství před rodinami i společností, dokonce i služebnictvo nad podezřením házelo znechucené pohledy. Odhalení znamenalo nejen absolutní vydědění z života, ale i vězení. V tomto světě si začnou dva mladíci z lepší společnosti, ovšem zatímco jeden dokáže za tím udělat tlustou čáru, změnit se a oženit, druhý i přes snahu o "léčbu" pokračuje dál. Potěší debutující Grant, který projde razantní osobností i fyzickou proměnou, ale hrdina byl opravdu slizký jak píše brácha a celý film? Inu kostýmní limonáda kde nějaká vášeň prakticky neexistuje, většina věcí je nedořčených a celá ta úvodní romance je naprosto nijaká. Víceméně nuda, ale v roce 87 to asi odvážněji natočit nešlo a 3* si to zaslouží.

Film je tak krásně a profesionálně zpracován, že není vůbe poznat, kdy byl natočen, zda před 27 lety a nebo před rokem, nebýt toho, že známe věk herců. Lahodný, citlivý snímek a hluboký lidský příběh z doby, která jinakosti vůbec nepřála ... já osobně jsem čekal, že oba nakonec odplují do Argentiny ... 910910

Skvělí herci a kostýmy. Téma homosexuality v edwardiánské Anglii je zajímavé., ale film celkově moc zajímavý není. Je delší než zdrávo a nevyvážený. Delší (a lepší) část filmu se věnuje vztahu Maurice s Clivem a jejich rozchodu. Maurice se následně snaží potlačit svou homosexualitu, ale pak potká mladého Aleca a zaplete se s ním  Jejich vztah bohužel tvůrci zapomněli rozvíjet.  Několikrát spolu mluvili, a zničehonic jsou z nich milenci? Trochu překotné, zvlášť když vezmu v úvahu, že film je natažený na 140 minut.  Konec bych taky nenazvala happyendem. Maurice s Alecem žijí šťastně až do chvíle, kdy je někdo vyhmátne a pošle za mříže. Jak by takhle mohli pokračovat? Těžko by vysvětlovali, že muž z "lepší" společnosti tráví spoustu času s neotesaným hajným.

Prestižní univerzita, gentlemanské chování, krásné domy a zahrady, pochmurný a stejně tak noblesní britský venkov, polemizování o největších světových filozofech, páni v elegantních oblecích a dámy v krásných šatech.... joo tuhle atmosféru já můžu a zde byla zachycena neuvěřitelně dobře. Užívám si každý příběh, který mě alespoň na chvíli přenese o těch zanedbatelných a přesto tak jiných 100 let zpět a tenhle nebyl výjimkou. Atmosféra není to jediné z čeho jsem byla unešená. Naprosto se mnou zacloumaly vztahy, které byly zahrány skvostně. Jsem citlivka, dojmout mě není težký a nic na mě nezapůsobí víc než zakázaná nenaplněná láska. Láska, která s sebou nese riziko vězení, společenské potupy, ztráty postavení a nejspíše i rodiny. Je jasné, že ne každý chce tohle riziko podstoupit a pak prožije zbytek svého života za zavřenými okenicemi, zpola nešťastný s ženou, která bude nešťastná stejně tak. Ten druhý riziko podstoupí a najde novou divokou lásku, ale na jak dlouho? Co je pak lepší, být šťastný pravděpodobně jen chvíli a nebo být celý život zpola nešťastný? Z filmu je cítit naprostá bezmoc, vztek a zoufalství a na vás padne naprostá úzkost. Ta úzkost, kterou všichni asi od romantického drama očekáváme a nebo v mém případě jednou za čas prostě potřebujeme.

Ta třetí hvězdička je hodně vymodlená a upocená... Jestli se na tenhle snímek chce někdo dívat jako na zajímavý LGBTQ film, tak ho musím zklamat, víc než klišé a zkreslenou realitu neuvidí. Chce to vypadat jak Jane Austin, ale je to všechno jako člověk, co jen tak tak stihl autobus a udýchaný lapá po dechu na sedačce hned u dveří... a dlouhá stopáž tomu rozhodně nepomáhá. A hlavně to není nic nového pod sluncem - ani na svou dobu (vzniku filmu), ani na dobu, kterou to zobrazuje (1910's). To raději stokrát víc s čistým svědomím doporučím Dánskou dívku, pokud si chcete poplakat nad romantickou láskou, tak zmíněná Jane Austin (třeba Rozum a Cit) je pak rozhodně sázka na jistotu.