Den co den (2018)

Nebylo to špatný, ale spíš moc - hrrrr všechno to rychle do toho filmu narvat. Dle mého názoru by byla lepší minisérie, kde by život A víc vynikl. Vzpomínky na dětství, radostné i katastrofální proměny. Pak bychom dokázali i víc ocenit a hlavně prožívat s ním tu první lásku. Tak to šlo mega hopem a než jsme si zvykli na jeho život, byl už zamilovanej a prostě to šlo na mě moc rychle. Chjo.

"Den co den, z těla ven... Duše bloudí, lásku loudí, snad tě dívko neobloudí." A pokud obloudí, snad ti aspoň srdce nezlomí. Zajímavá ilustrace úsloví našich babiček "Víc hlav víc ví". Imrvére cestující klučina, každý den nasáčkovaný do hlavy nějakého náhodně (jak a kým, to se nedozvíme) vybraného člověka, jo ten by se nám panečku hodil, jako ideální kandidát na prezidenta. Vzhledem k jeho kumulovaným životním zkušenostem načerpaným z myslí stovek, ba tisíců lidí, napříč dušemi všeho druhu, šťastnými i v depresi, černými i bílými, klučícími i holčičími. Takový odborník, toť sen každého LGBT aktivisty anebÁčko na Hrad!A co příběh? Zajímavý. Já si tu "Romantiku pro teenagery, které se dá přičíst k dobru, že použila prvek fantazy a ne nějaké stříbřenkou polité upíry." (© rikitiki) docela užíval. A představoval si... Ovšem pozor, nezneužívat situace a sám/sama sebe neokukovat. Ale no tak, Omnibusi, co jsem právě říkal... nevyhrnuj si to tričko! Kolikrát to mám opakovat? Stačí třikrát?

Pokud to po dvaceti minutách vypnete a odsoudíte s poznámkou, že se jedná o takovou teenagerskou blbinu, možná se ochudíte o možnost hledat pochopení a porozumění, oč podle mého mínění v principu jde. Teenager nebo adolescent dostali odpověď na otázku proč už se rodiče nemilujou, proč jsou odcizení, ve stylu, že je to proto, že se on nebo ona změnili, že už nejsou tím, kým bývali. Když to vezměme vážněji než pouze floskuli a dětinskou pohádku, když si uvědomíme, že je od nás co by dospívajícího vyžadováno, abychom změněnou matku milovali i nadále, lze rozšířit tento nárok i na naše prvomilostné vztahy. Film dál pokračuje spekulacemi na téma možné či absurdní polyamorie nebo schizoidnosti nebo transgenderie. A což takhle interpretovat film jako tradiční duchařskou pohádku vsazenou do bohaté třeba kalifornské nebo torontské společnosti. Není snad Dorian Gray blbina totální?

Nejdříve jsem před lety četla knihu a ta se mi moc líbila, u tohoto filmu jsem si ale neuměla představit střídání hlavní postavy, že pokaždé bude jiný herec, ale rychle jsem si zvykla a vlastně to skvěle okořenilo, konec takový divný, ale asi to bylo přesně dle knihy, nevím, konec knihy si už pořádně nepamatuju. Ale jinak pěkný romantický film, určitě stojí za zhlédnutí.

Rozhodně mě tenhle film překvapil, hlavně tím inovovaným nápadem, o probouzení v jiném těle, které tu probíhá krapet jinak než třeba ve filmuMezi námi děvčaty (2003)Jasně, jsou tu pro někoho klišé z "teenage" filmů, ale zrovna ty já mám rád, ale tady to v kombinaci s dobrým zpracováním a nápadem vypadá líp, čemuž téměř odpovídá i hodnocení.