Dej si pozor, La Toure! (1958)

Laciná kostýmní podívaná, která byla vyšumělá už v době svého vzniku: výprava chudičká, Jan Marais obstarožní a vtip nebo esprit bys z toho nevydoloval, ani kdybys do toho píchl kordem. Celé je to hrozně naivní a hloupoučké, ze služky se stane bohatá vévodkyně jen tím, že někdo někde zaslechl, že je snad možná levobočkem právě zesnulého vévody – a všichni tomu hned věří. To musela být úžasně důvěřivá doba. La Toure a jeho divadelní skvadra předvádějí na jevišti nejnudnější nepochopitelnou pantomimu, která má být vtipná, ale místo toho je předlouhá. A závěrečné padnutí dívky do La Tourovy náruče se dá zdůvodnit jen tím, že utrpěla těžký psychický šok. SHRNUTÍ: Omšelý trubadůr už nezabrnká ani na rozvrzanou mandolínu.

"To je ale vejška. Kampak mě to vedeš? Do sedmého nebe, přece." :-) Potulní herci tu jsou. Harlekýn, Pierot, Mirabelle... a na závěr souboru - La Tour, nejlepší z nejlepších, trubadúr, co jako slavík pěje a jako lev se bije. Švarný, udatný. Filuta jeden. Pasován na rytíře, kterému sluší ostruhy dobrodružství i plavé kadeře. Překážky intrikáře i osobní obvinění na dvoře vévodském přemůže, dceru jeho z kobky, osidel zákeřných, vysvobozuje a za ženu si ji béře.

Už druhý "historický" francúzsky film z 50tych rokov tento týždeň a zhodou okolností zase Jean Marais. Musím iba zopakovať, že vznik novej vlny je iba logickým vyústením vzbury proti podobnej kinematografii a ja sa vôbec pri jej schematickosti a plochosti nečudujem. Že to bolo určené francúzskym ženám vtedajšej doby je v poriadku, dnes mi bohužiaľ väčšina týchto nenáročných filmíkov pripadá značne archaická. A Marais mi je nesympatický.

Po delší době jsem si oživil tenhle film a tentokrát mě zaujalo, jak úsměvně je v daném žánru dokazování identity osob, kdy jeden druhému řekne, že třetí se jmenuje XY a bez fotek a dokladů nutno spoléhat pouze na "čestné slovo" - viz například rozhovor: "Filipova dcera je vězněna tady dole v kobce." - "Tomu nemohu uvěřit." - "Pojďte se mnou a uvidíte", no co je toto za průkazní materiál?:-) Úsměvná je i vsuvka s Marií Terezií, o níž je známo, že se šestnácti dětma byla dvacet let permanentně těhotná ve Vídni, zatímco tady z ní udělali šviháckou vojandu v polním ležení. Nicméně, přes tyto a další výhrady (ech, do Maraise se zamiluje dívenka o třicet let mladší?... pedofil jeden!) se mi tohle prostě líbí, má to spád.

Roztomilá pohádka, která v první půlce pobaví (Marie Terezie jako sexy kráska v negližé uprostřed vojenského tábora či Turci mluvící skvěle francouzsky), zatímco v druhé nabídne klasickou, stokrát provařenou romantickou zápletku. Bohužel zde chybí velké šermířské finále a konec je dost odfláknutý co se týče akce. Naštěstí to vyvažuje začátek s divadelním představením commedie dell´arte.