Děcka jsou v pohodě (2010)

PO pár letech jsem ten film shlédla znova a připadal mi herecky lepší než prve, příběhově slabší než minule a poselstvím typu Coming-into-age lepší. Víc jsem pochybovala o výstavbě představené partnersky stejnopohlavní rodiny, o rovnocennosti v partnerství, spíš jsem nyní vše lépe koukala očima dospívající. Buďme velice velice vděční za rodinu a poměry v ní panující, za sebe v tom tvaru, jak nás vypustila do života, za jeji schopnost nás právě vypustit a deziluze si nechme na stáří.

Příběh nevšední rodiny, kterou tvoří pár lesbických žen a jejich dospívající děti, které mají stejného biologického otce. A tento otec svým vstupem do jejich života zásadně změní poměry a vztahy v rodině. Docela obyčejná zápletka, která není ničím vyjímečná, vymykající se či něčím jedinečná, ale právě ta obyčejnost a přirozenost příběhu a jeho postav, ruku v ruce se skvělými hereckými výkony Julianne Moore, Marka Ruffala a především Annette Bening, jsou hlavními přednostmi filmu. Spousta ocenění za film roku a scénář (včetně Oscarových nominací) však nesdílím. 65 %.

4*Po zopakování této drakomedie kvůli chybějícímu komentáři rád nechávám svou vysokou známku. Vztahové filmymám docela rád a tento určitě svou netypickou rodinou dokázal mi dokázal rozšířit obzory, za což mu děkuju. Taky kde jinde se objeví pár s dvěma dospívajícími dětmi, které chtějí poznat svého anonymního otce. Příběhnení zbytečně vyumělkovaný a netlačí přehnaně na city a ani herecké obsazení nekazí celkový dojem. Nevím, co bych víc doplnil a třeba ještě někdy dojde na reprízu až zapomenu o čem to bylo ;-)[PŘÍBĚH:1///SMYSL:2///ATMOSFÉRA:1///TEMPO:1///ORIGINALITA:3///NÁLADA:1+///ART:0///STYL:1///CASTING:2(3*MAX) ]… A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu omezujícímu pravidlu pro recenze (vysvětlení najdete v mém deníčku) ...BLA BLA BLA BLA BLA BLA

Film je i přes lehce kontroverzní téma v pohodě. Postava Annette Bening není příliš sympatická, ale její představitelka exceluje. Jedinou kaňkou, která pokazí konec a tím pádem trochu i celý film, je způsob jakým rodina odkopla postavu Marka Ruffala, která si to nezasloužila. Samozřejmě, že si divák může domýšlet jak by děj pokračoval dál a že by se postavy zase usmířily, ale v samotném filmu bych přivítal smířlivější přístup.

Tudy ne, přátelé. Tohle není dobrý, taktak dostatečný. Nebudu to podrobovat rozsáhlé kritice. Ale když si stoupne před vypnutou televizi a spustí projev s prosbou o odpuštění, je to taková křeč, kterou jsem už dlouho neviděl. Děcka jsou sice v pohodě. ale co můžou mít ze života, když je vychovávají dvě pomatené mámy? A když konečně mají možnost mít v rodině chlapa (jediná sympatická postava ve filmu), tak ho zavrhnou, protože se málem zamiloval do jedné z bio oplodněných. Ne ne, ještě chvíli budu psát a nezbude z toho ani jedna *.