De Mayerling à Sarajevo (1940)

Nacistami zakázaný film. Ale nič prevratné, zakázaný bol len preto, že ho nakrútil Žid. Milostný príbeh Chotkovej a Franza Ferdinanda, znázornený romanticky a postavy značne skrášlené. Plus pozadie, ktoré vedie k ich smrti. Väčšina scénok natočená s gráciou, samotný atentát až smiešne a historicky čisto vymyslene až fiktívne. Politika a kroky vedúce k prvej svetovej sú však len pozadím ľúbostne tragického príbehu.(28.11.2024)

Tak zajímavé to je, byť historicky dost nepřesné. Císařpán FJI je vylíčen jako zpátečnický tyran, který prostřednictvím svého vrchního hofmistra knížete Montenouva kuje pikle proti následníku trůnu, který mu připadá příliš liberální. Sama romance mezi Franzem Ferdinandem a hraběnkou Chotkovou je však pojatá dle dobové manýry, tedy náramně nyvě a romanticky, že to až za oči tahá. Však taky ten filmový Franz Ferdinand je štíhlý fešák, což se o jeho historickém předobraze nedá říci ani náhodou.(14.04.2017)

Tato romantická verze životního příběhu nešťastně skončivšího následníka rakousko-uherského trůnu arcivévody Františka Ferdinanda a jeho manželky Sofie Chotkové je sice plná historických nepřesností, ke kterým se autoři přiznávají už v prologu, ale to vůbec nevadí. V určitých momentech je to také paralelou o čtyři roky staršího Mayerlingu - pokrokový následník trůnu, nerovná láska, nešťastný konec.(24.01.2013)

Pro mě úplně neznámý snímek jsem si našla jenom kvůli herci Johnu Lodgeovi (není zde uveden ve výčtu osob), představiteli následníka Františka Ferdinanda. A nakonec z toho bylo velmi příjemné překvapení. Ten film je poctivě natočený s respektem k historickým faktům. Navíc dramatická doba vzniku - počátek druhé světové války (premiéra se konala pár dnů před tím, než nacisté napochodovali do Paříže, režisér tak tak stihl utéct do USA) - se kupodivu kladně promítla do díla. Jako by si tvůrci uvědomili v kontextu událostí, že vztah rakouského arcivévody a české hraběnky Žofie Chotkové měl nejenom svůj romantický, ale v prvé řadě politický rozměr. A nepochybně ještě v souvislosti s čerstvou mnichovskou tragédií byl nečekaně akcentován právě český původ arcivévodovy morganatické manželky, včetně zmíněných politických konsekvencí. Snímek jsem mohla hned srovnat s tematicky příbuzným koprodukčním Sarajevským atentátem, kde např. český původ Chotkové vůbec nebyl zmíněn, stejně tak tam byl jen okrajově připomenut arcivévodův plán federalizace monarchie - to jen pro historickou přesnost, nikoli snad proto, že bych třeba sama věřila v tuto ("austroslavistickou") možnost řešení národnostních vztahů v podunajské monarchii, to v žádném případě. Při srovnání obou uvedených filmů se mi francouzský z roku 1940 jevil nejenom jako důstojný konkurent koprodukčního projektu z roku 1975, ale svým způsobem mě oslovil dokonce silněji. A musím ocenit i jeho civilnost, střízlivost a realismus, byť pochopitelně urostlý a fešný John Lodge (Američan s perfektní francouzštinou!) se ve skutečnosti jen málo podobal nehezkému arcivévodovi.(01.09.2011)