De komst van Joachim Stiller (1976)

Film trpí přílišnou délkou, jinak je velmi dobrý - původně to byla vícedílná televizní série, to to vysvětluje. Vzhledem k tomu co jsem dosud viděl, mi to připomnělo postmoderní mischung žánrů ve filmech Gillese Carla, s tím, že u Carla chyběla mystická zanícenost vlámské povahy (po přečtení knihy dodávám, že i válečná zkušenost Evropana). Taky jsem ve zfilmování registroval zvláštní mix popartu a retra, jaký si pamatuji ze Sladkého času Kalimagdory. Občas se děj žene jak v Profesionálech (jim odpovídá hudba), je neskutečně nastříhaný (spíš nasekaný), všudypřítomná je erotika mezi hlavním hrdinou a jeho vrstevnicemi - to mi lehce evokovalo Verhoevenův Turecký med - ta doba tomu odpovídá. ...a pak jsou zde halucinační a hororové pasáže, které působí velmi originálně a nepřipomněly mi nic co znám. V poslední třetině je trochu znát, že aby se nitky pospojovaly, stane se většina postav stafáží. To se v knize nestane a zde je to zejména proto, aby se uplatnili i další herci. I tak je konec filmařsky excelentní!(08.03.2023)

Přichází Joachim Stiller aneb Zpráva v lahvi na vlnách času (ze 16. století napsaná ve 20. století). Dobrodružná a šikovně spletená psychoanalytická studie o nevědomí a možném přístupu k němu, o možném potkávání se sám se sebou. Zdánlivý řád věcí (před Stillerovým příchodem) se rozpadá, nepochopitelné události a příznaky (v době Stillerova příchodu) hrozí zhroucením osobnosti, Stillerův odchod (nebo též trvalá přítomnost, z analytického hlediska je to jedno) představuje úspěšné ukončení terapeutického procesu. Vytěsněné se vrátilo do vědomí a stalo se součástí Já.(05.12.2014)

Nemohu se ubránit srovnání s knižní předlohou (Hubert Lampo, Příchod Joachima Stillera, v překladu Kamily Follové vyšlo v r. 1981 v odeonské Malé řadě Soudobé světové prózy), už proto ne, že ta patří k mým nejoblíbenějším knihám, kterou jsem přečetl vícekráte. Jedná se o příběh, evidentně ovlivněný Jungovým učením o archetypech (zde konkrétně se jedná o archetyp periodického návratu spasitele) a synchronicitě. Ale to čtenář ani nemusí znát, protože je to sám o sobě velmi čtivý, mystický, ale přitom civilní příběh s tajemstvím. Kolem hrdiny a kolem jeho blízkých děje se řada událostí, bizarních, tajemných, kuriózních i tragických, jichž úhelníkem je osoba Joachima Stillera, který, jak se zdá, žil již několikráte na tomto světě. Četnost těchto událostí roste a vše směřuje k novému příchodu Stillerovu. A ač se zdá, že k úplnému naplnění událostí a odkrytí tajemství nakonec nedojde, má vyústění událostí snad až paradoxně blahodárný vliv na duše zúčastněných, byť zde nedojde k žádnému náboženskému obratu. Bohužel tomuto filmu, který jinak dějově knihu dosti následuje, se tu atmosféry tajemství nepodařilo zcela vyvolat. Je to adaptace dosti uctivá, leč většina kouzla se ztratila cestou od předlohy na filmový pás.(17.10.2014)

Freek dostane dopis od Joachima Stillera. Dopis byl napsán v roce 1919, 20 let před Freekovým narozením. Omyl je vyloučený. Freek se v galerii setkává s krásnou Simone a jejím mocichtivým uměleckým guru. Vprostřed noci celé Antverpy probudí zvonkohra z věže kostela. V centru města někdo rozkope dlažbu, jen tak pro nic za nic. Stávají se divné věci a jméno Joachim Stiller se kolem nich pořád opakuje ... Viděl jsem nesestříhanou tříhodinovou verzi, ta byla možná až příliš dlouhá - ale kdyby vám v restauraci přinesli moc velkou porci vašeho oblíbeného jídla, stěžovali byste si ? Tohle byla magicko-realistická hostina o jednom zvláštním, dlouhém chodu.(25.01.2010)

Trochu moc mluvení a málo tajemna...recenze:https://www.hardsensations.com/2011/03/de-komst-van-joachim-stiller/(70%)(12.01.2021)