Malpertuis : Histoire d'une maison maudite (1971)

Tohle je opravdu zvláštní film. Nejvíc si cením jeho atmosféry; přišel mi velmi dobře zpracovaný. Mám rád surrealistickou kinematografii a tento film má mnoho dobře ztvárněných surrealistických momentů. Bohužel mi občas přišel trochu nudný kvůli pomalému tempu 70. let. Je to samozřejmě osobní preference. Ocenil jsem přínos Orsona Wellese, jehož postava je silná. Asi nejslabším článkem byl hlavní protagonista; nenaplnil má očekávání. Je to zvláštní, jiný film, ne pro každého. Celkově se mi líbilo, co film nabízí, ale navzdory všemu má očekávání zcela nenaplnil. Mám pocit, že mu něco chybělo, aby byl skutečně dobrý. Doporučuji ho pouze těm nejoddanějším filmovým objevitelům obecně.

Niet divu, že spisovateľom ranej a vrcholnej moderny sa vo Flámsku tak darilo, veď tamojšia krajina si pamätá časy, keď Bruggy boli najvýznamnejším mestom Európy (popri Benátkach), takže sa stali veľmi inšpiratívnymi. Na tieto skryté spomienky nadväzuje fantazijná próza silne ovplyvnená miestnym symbolizmom (Georges Rodenbach) a surrealizmom (Jean Ray, Michel de Ghelderode a ďalší). Konečne došlo i na adaptáciu gotického capriccia (alebo ako to preboha lepšie nazvať) Malpertuis Jeana Raya, a je to chvalabohu poriadny kus magického realizmu a konkrétnej iracionality, akurát sa treba vyvarovať všetkým spoilerom ako čert krížu. Vzrušujúci dej (alebo nudne zdĺhavý – ako si prajete) nás sprevádza ponurým príbehom plným typicky flámskej ambivalentnej grotesknosti (vystopovateľnej v maliarstve minimálne do 15. storočia) až k luxusnému záveru, ktorý má ešte grandiózny dodatok v podobe posledného záberu, ktorý sa tu nikomu nechce interpretovať, lebo nepôsobí ako niečo, čo by sa interpretovať dalo. PS: Opäť raz posadnutosť prispievateľov žánrovou zaraditeľnosťou viedla k siahodlným sťažnostiam, že nenašli horor (je ho tu asi tak, ako u Dalího alebo Magritta – je aj nie je, ale skôr to druhé). To, že existuje arthouse kupodivu nikoho nenapadlo. Malo by sa s tým niečo robiť, veď táto nekultivovanosť sa odráža aj v dlhoročnej politickej nestabilite a mentálnej zaostalosti oboch našich krajín.

Na Kümelově kultovním filmu, neodolatelném pro příznivce surrealismu, jsem víc ocenil lákadla, která daný směr míjejí nebo přesahují: Bruggy (nebo je to Gent?), vnitřnosti titulního skoroživočicha, Wellese, Bouqueta, nervní kameru Gerryho Fishera a hudební podmalbu Georgese Delerua, vše pod dohledem kultivovaného režiséra... Za to nejlepší, onen pozoruhodný nápad s antickými bohy, ovšem vděčíme autorovi literární předlohy. Hampshire ve čtyř-, vlastně pětiroli na mě nezapůsobila tak silně jako na některé kritiky, Carrièrovu přítomnost ospravedlňuje jeho zevnějšek; Johnny Hallyday je tu jen proto, aby se mihnul a políbil svou manželku Sylvii Vartan. Závěr, který režisér vykládá jako kýžený vhled hlavního hrdiny do vlastního nitra, mě upřímně řečeno zmátl; proti tezi, že celý film je vizí choré mysli (na způsob "Kabinetu doktora Caligariho"), nemám co namítnout.

Malpertuis je horor dle stejnojmenného románu Jeana Raye z roku 1943 o námořníkovi uvězněném v labyrintické vile, ve které jeho čarodějnický strýc drží staré řecké bohy v lidských tělech. Mísí v sobě gotický horor, řeckou mytologii a surrealismus, zkoumá hranice reality a šílenství a končí znepokojivě. "Mal" znamená zlo, "pertuis" znamená brána, tj Malpertius se nejspíš dá přeložit jako "Brána do pekla". DĚJ: Mladý námořník Jan se po letech vrací na pevninu a chce navštívit svůj rodný dům. Ve městě je unesen a probouzí se v zchátralém sídle Malpertuis, kter patří jeho strýci, čarodějníkovi Cassaviovi. Zde se setkává s podivnou skupinou lidí, příbuzných i sluhů, včetně své sestry Nancy, taxidermisty Philareta, šíleného Lampernisse nebo svůdné Euryale. Cassavius na smrtelném loži oznámí, že nárok na jeho dědictví mají pouze ti, kdo nikdy neopustí Malpertuis. Jak Jan prozkoumává dům, odhaluje, že Malpertuis je labyrintem a vězením, kde Cassavius uvěznil bohy z řecké mytologie, které nalezl na nějakém ostrově v Ionském moři. Například Philaret je Prometheus a ve filmu je scéna, jak mu orel trhá játra, a Euryale je Gorgona. Příběh se postupně stává snovým a zmateným, když Jan odkrývá tajemství domu a zjišťuje, že Malpertuis je mnohem víc než jen fyzická stavba – je to labyrint mysli i reality. Film končí několika nečekanými zvraty, včetně závěru, který zpochybňuje, zda byl příběh skutečný, nebo jen výplodem Janovy mysli. Film je vizuálně působivý, s výraznou atmosférou připomínající surrealismus Magritta či horory Hammeru.

Nějak nevím co s tím. Zápletka má něco do sebe, sama o sobě je velmi zajímavá a pointa, ke které dojde, byla z celého filmu rozhodně tím nejzajímavějším. Nevím, jak moc byla originální, ale já jsem na nic takového doposud nenarazil a musím přiznat, že mě to až nadchlo. Jenže tohle všechno je zabaleno do utahaného podání, kterému chybí to nejdůležitější - atmosféra. Fakt nechápu, proč film, který má být surrealistickou mysteriózní fantasy a hororem, vypadá většinu času jako uječená italská komedie, která zapomněla, že má být komedií a že se v ní má mluvit italsky. Tohle není ani pořádně mysteriózní, ani napínavé, ani znepokojivé, ani pořádně divné, ani tak surrealistické jako Loni v Marinbadu, prostě si to nějak líně plyne a mě to většinu času nebavilo. Takže scénář funguje, ale jeho podání ne. Mám to naprosto přesně mezi dvěma a třema hvězdičkami a nějak se nedokážu rozhodnout, co dát. I při srovnání kladů a záporů jsem někde mezi. Zkusím dát to vyšší hodnocení a uvidím, kolik si z toho časem budu pamatovat. Zatím totiž mám pocit, že něco málo, co bych dokázal opravdu ocenit i po čase, v tom je. Teď jen záleží, jak moc se to náplní. Stejně to ale není nic, co bych označil jako povedené. A přitom ten námět je úžasný... Slabé 3*