Dawn Anna (2005)

Abych pravdu řekla, tak se mi to zdálo dost zmatený, nebo spíš nesouvislý.. Nejdřív je to příběh o osamělé matce čtyř dětí, která měla v životě hodně smůly a další problémy se na ní jen hrnou, ale v posledních zhruba 20 minutách filmu, se začne odehrávat příběh jedné z jejích dcer, která zemřela při útoku na školu, do které chodila a najednou v závěrečných titulkách zjistíte, že ten příběh měl být vlastně věnován obětem toho útoku.. zmatek..? Jo jo..(16.09.2007)

„Jmenuji se Dawn Anna. Anna je příjmení“Tento film je rozpolcený do dvou částí a ačkoliv se celou hodinu tváří, že půjde hlavně o problém nastíněný v části první, v posledních dvaceti minutách přehodí výhybku začne se zaobírat problémem zcela jiným, kterému měl být dle závěrečného titulku věnován celý film. Takto Shyamalanskou pointu v neshyamalanském filmu ospravedlňuje jedině inspirace skutečnými událostmi. Z výběru podobně silného příběhu je ale jasně patrný kalkul. Začal bych však kritikou první části: hlavní hrdinka se ke svým dětem a okolí chová naprosto trapným a do extrémů dotaženým způsobem, v každé scéně přímo řve „já jsem ta nejlepší matka na světě a jsem zcela smířená s odchodem manžela“, stejnou míru dokonalosti vykazují také její čtyři děti. Není to vina Debry Wingerové, díky které neustálé citové vydírání občas i zabírá, nýbrž scénáře plného nevěrohodných dialogů. Ve srovnání s tématicky spřízněnými filmy jako Cena za něžnost (rovněž excelentní Wingerová) nebo Můj život beze mne vyznívá tento nejameričtěji, tedy i nejpatetičtěji, ale jak už jsem napsal, ve skutečnosti pouze budí dojem něčeho, čím primárně být nemá. Druhá část – o pět let později – je stejně lacinou ždímačkou slz, využívá k tomu však docela jiné tragédie, zdaleka již ne tak osobní. Připodobnil bych to k Million Dollar Baby, avšak s tím rozdílem, že zde dění v první půli vyznívá kamsi do prázdna, jakoby mělo pouze vyplnit volný filmový prostor. Dlouho jsem váhal, jak Dawn Annu (Dawn Annovou?) hodnotit. Má několik silných okamžiků, velice, skoro až nepříjemně, smutných, na druhou stranu z nás doluje emoce tak nechutně vypočítavým způsobem a potom je tady ta rozpolcenost… jsem si jist, že kdybychom od začátku věděli, kam tvůrci míří, výsledek by nebyl zdaleka tak dojemný. Rafinovaný tah nebo podraz na diváky? Ach jo … …. … tři hvězdičky, ale těsně. 55%(11.07.2007)

Filmy točené podle skutečné události snad nikdy nezachytily skutečnou událost, přesto byl snímek zajímavý, dojemný a nevykonstruovaný. Škoda jen, že hlavní myšlenka byla nastíněna až v poslední části. Rušilo mě jejich neustálé vzlykání, ale to je nejspíš chyba dabérů.(28.11.2007)

Příběh o ženě, kterou potkalo za život víc než jen jedno malé neštěstí. Musela toho vydržet moc. Hodně uslzený TV film, ale přišel v pravou chvíli, po všech těch hororech jsem zrovna něco takového chtěl vidět.(24.08.2007)