Další život mého otce (2014)

Ak si odmyslím legendárnu Lindu Veszprémyi a jebnutých Miazgovcov, tak toto je moje prvé stretnutie s maďarskou kinematografiou. Nedopadlo vôbec zle. Možno vo hviezdach som opatrnejší, no v tomto prípade platí, že rovných 70 tomu vyslovene svedčí, takže ak by bolo potrebné dám aj štyri. Najsilnejšou stránkou tejto povedal by som že tragikomédie, je jednoznačne humor. Nejde ani o to, že je čierny, to ešte samo o sebe nemusí znamenať aj dobrý, ale skôr o ten nadhľad a pokoj akým nám ho režisérka podáva. V tých drama častiach sa vlastne dotkne a treba povedať, že celkom trefne, veľkého množstva vážnych tém ako napríklad smrť, drogová závislosť, sociálne postavenie, rodinné vzťahy, katolícka viera, atď., atď., ale podá to vždy tak vtipne a s takým prehľadom, aký rozhodne chýba mnohým režisérom podobných snímok. Pre mňa film odštartoval holub (kto videl vie) a skutočne ho ukončil až úplný vševypovedajúci záver. Palec hore režisérke.

Oni boli akí strašne prepnutí všetci. Úplne že najviac. Bavila som sa. Počnúc scénou s holubicou, cez to ako mal mladý pod kontrolou oheň v kulturáku až po jednoznačné vyriešenie situácie so psom krpatou sestrou. Film bol poňatý svojsky a mne sa to tak páčilo. Nečakala som že maďarská kinematografia je taká zábavná. Len tak ďalej.

Lúbilo sa mi to kôli tej islandskej nálade. Film som mal stiahnutý s českým dabingom, kedže sa mi iný release nepodarilo odšéfovať a hoci to pomerne oslabuje zážitok z filmu, výborne to kamuflážovalo fakt, že ide o maďarskú záležitosť a nie práve o ponuro depresívnu islandskú. Výborné i napriek tomu!

Tak konečně! Po smršti skvělých filmů z Maďarska, konečně jeden, který mi nesedl. Jak ale říká Goethe: není nic nepříjemnějšího než dlouhá řada krásných dní. Na "Posmrtném životě mého otce" jsou ovšem dvě zrno pravdy, ale ta zrna jsou příliš obalená plevami. Tím prvním je předpoklad, že otec umírá spolu se smrtí syna. Přestože můj otec zemřel před 40 lety, nežije na fotografii u počítače, ani ve skladbě "Komorní hudba pro šest nástrojů in memoriam Václav Tejkal", již jsem si objednal k třicátému roku po jeho úmrtí, ale někde v mém bříše, jak by řekli indiáni. Otec jako zombie je možná lákavá představa, ale moc hrubá a nečistá. Druhým zrnem je "korekce minulosti", změnit něco, co se už stalo - a jak se říká, nemůže se odestát. Ve virtuálním světě však existuje kouzelné slůvko "undo", které zasahuje do minulosti, kterou je možno po vrstvách zpřítomnit a provést v některé z nich něco jiného, jinou akci. Myslím, že je to možné i v reálném světě - změna provedená v minulosti se projeví v současnosti. Změna minulých postojů k otci je archetypální situací - řešením Oidipovského komplexu ex post. Pozn.: Připadalo mi to, jako by i zde nějaký básník přicházel o iluze.

Řekl bych, takové maďarsky vtipné drama, ve kterém humor a snad i nadsázka vítězí nad celkovou dramatičností děje. A to i přesto, že atmosféra celého filmu z "mlhy" vystupuje pomálu. Krom výborné ústřední dvojce otce a syna, tu máme několik dalších, dá se říci pozitivně nesympatických postav. I když sympatický mi tu vlastně nebyl nikdo, což na kvalitě filmu neubírá, naopak. Postavy jsou dobře napsány a jejich "podivnosti" jsou ku prospěchu děje. Film v druhé polovině možná poněkud ztrácí, ale i zde jsou silné momenty, které zaujmou. Nebo některé velice vtipné dialogy... nedá se zapomenout. Další život mého otce je jak scenáristicky, tak režijně zajímavým debutem, u kterého jsem si krom úsměvu prožil i něco málo smutku, či znechucení... mírného. 70%