Ďáblova krása (1950)

“Peklo není tak kruté jako lidé, Lucifere, slituj se nade mnou…“Tahle variace na faustovské téma rozhodně není špatná. I když od začátku je vše trošku jiné. Faust získává mladistvou vizáž Mefistofela (Gérard Philipe), a Mefistofeles všechny své následné kousky provádí s vizáží stařičkého Fausta. Nechybí Markétka (zde coby cikánka), její osud však není tak tragický, jak známe z Goetha. Omládlý Faust se nevyhne nešťastnému omylu upsat svou duši ďáblu, tím kdo však nakonec skončí tragicky, je ďábel sám. Ve filmu jinak nechybí ani trocha té filosofie a pár zajímavých myšlenek ("svět je iluze"). Prostě faustovská variace jak má být. S okouzlujícím Gérard Philipe v hlavní roli.

Mám rád faustovskou legendu, Goethova Fausta jsem četl v originále i v geniálním překladu Otokara Fišera, a toto je dle mého nejlepší filmové zpracování faustovské legendy jaké znám. Od Goetha se trochu odlišuje, ale to není vůbec na škodu. Hrají zde výborný Gérard Philipe jako Henri Faust, a snad ještě lepší Michel Simon jako velmi povedený Mefistofeles. Je to krásný film, který mi trochu připomíná nejlepší českou pohádku S čerty nejsou žerty.Děj filmu: Profesor Faust je na sklonku svého života uznávaným učencem, který celý život strávil v knihách. Ďábel Mefistofeles mu učiní nabídku, že mu jen tak vrátí jeho mládí a nic za to nechce. Vymění si tělo s Mefistofelem a mladý Henri si začne užívat svého mládí a  se seznámí s cikánkou Markétkou (Nicole Besnardová), ale díky ďáblovým machinacím je obviněn z vraždy profesora Fausta a zatčen. Mefistofeles se snaží různými triky donutit Henriho, aby zaprodal svou duši Luciferovi. Henri odmítne a Mefistofeles zosnuje ďábelský plán, který Henriho přivede ke dvoru, kde se stane úspěšným alchymistou, který umí proměnit písek ve zlato a stane se uznávaným vynálezcem, a stane se milencem princezny (Simone Valère). V této chvíli Faust prohlásí, že je konečně štastný, a na to Mefistofeles čekal. Vše co mu dal mu znovu vezme a Henriho znovu uvrhne do bídy, a on konečně svou duši zaprodá, aby to falešné štěstí získal zpět. Jenže pak přikáže Mefistofelovi, aby mu v zrcadle ukázal jeho vlastní budoucnost, a vidí sebe sama jako oslavovaného, mocného diktátora. Nakonec ale vidí marnost toho všeho a začne litovat že zaprodal svou duši. Získá nakonec Lucifer Henriho duši nebo Fausta zachrání Markétčina láska?Komentář: mám rád tyto pozitivní filmy s kladným morálním poselstvím o tom, jaké hodnoty jsou v životě skutečně důležité, a ten ďábel v tomto filmu je ztvárněn velmi chytře.

Pro tenhle film je 10* málo. Boj odehrávající se v každém z nás je v něm vykreslen tak věrně a způsoby používané tou dobru odvrácenou stranou tak poučně, až člověka mrazí. Kéž by ten boj pro nás dopadl stejně dobře, jako pro Jindřicha a Markétku. A perlička navrch, herectví Michela Simona i Gérarda Phillipa. O tomhle filmu má cenu popřemýšlet nejen po jeho projekci, ale v každé chvíli našeho každodenního rozhodování. Pane Clair, děkuji.

Priznám sa, že som Clairovskej verzii faustovskej legendy dával štyri hviezdičky s ťažkým srdcom. Na režisérovi, hercoch i ostatných je vidno, že film nerobili žiadni amatéri, ale na druhej strane sa mi zdá, že Clair sa pokúšal do filmu vložiť viac, než bolo únosné. Výsledkom bola istá roztrieštenosť až nezrozumiteľnosť a nevhodný záver. A tak, ako sa mi málo pozdávala režisérska koncepcia filmu, tak sa mi veľmi pozdávali herecké výkony, obzvlášť keď si uvedomíme 70 ročný odstup od vzniku filmu. A počítajú sa aj slabé štyri hviezdičky.

Zábavná variace na "Fausta", která je skutečně pěkná tím francouzským lehkým humorem, kdy se ani trochu nepřehání, spíše se pak jde do dramatu než do komedie. Tohle nemá být groteska, tohle má být snímek, který něco řekne, který ukáže, jací lidé jsou a co jsou schopni udělat, když k tomu mají možnost.