Čtyři matky (2024)

Tísnivé zobrazení situace poté, co radikální intelektuál musel redukovat veškeré své ambice ve prospěch péče o svou nemocnou matku. Cítíme to hlavně skrze nutnost přizpůsobovat se různým polodebilním automatizovaným a digitálním prostředkům, vůči kterým by se jinak hrdě vymezoval. Matka mluví bezintonačním hlasem digitální prostřednice, u věštkyně hraje spirituální hudba z playlistu, kamarádi posílají stupidní videozprávy o tom jak se mají někde jinde a autonomní vysavač bezradně najíždí do futer. Předání vlastní existence někomu jinému. Je to krásné a děsivé téma. Ta komedie, pochopení a smíření tam naštěstí jsou docela vkusně vložené, ale stejně tomu moc nevěříte. Jen tomu prostě chcete věřit a ten film nesází do cesty zas tak tolik narativních či charakterových překážek, abyste to nedokázali.

Tento snímok žánrovo nie je veľmi šálok mojej kávy, ale tu musím pridať štvrtú hviezdu za krásnu civilnosť a ľahkosť, s akou režisér pracuje pri dosť ťažkých témach. Je to príjemná svieža jemne melancholická komédia, ktorá sa na nič nehrá a pri ktorej pekne vidieť vzťah matky a syna a jeho pozadie. Mohlo to byť ešte o niečo prepracovanejšie, ale svoj účel to plní. 70 %

Je to tak skôr na 3.5*, ale napokon zaokrúhlim nadol, lebo moje očakávania boli predsa len trochu vyššie. Film je veľmi príjemný, no zišlo by sa mu ešte tak 15-20 minút dlhšej stopáže, aby sa niektoré prvky - najmä záver - dotiahli do o čosi vyššieho levelu. Pozeralo sa na to príjemne, aj sa človek zasmial, aj dojal, aj hudba bola pekná, aj námet zaujímavý... no predsa, už zajtra sa najväčšou pravdepodobnosťou ani nebudem vedieť, že som Štyri matky videla.

Príjemná festivalovka, ktorá poteší najmä v momentoch, keď na festivale stále chodíte na ťaživé drámy a potrebujete trochu vypnúť, ale zase s pocitom, že stále pozeráte niečo aspoň trochu hodnotné. Štyri matky príjemne plynú, občas sa dá schuti zasmiať, občas prekrúcať očami nad prvoplánovosťou niektorých momentov a na konci sa zmieriť s tým, že žiadna katarzia nás nečaká, len predvídateľný koniec. Stačí to? No ak vám bude veľmi sympatický hlavný hrdina tiež sympatický, tak áno.

Film ve kterém je většina postav tak otravných (a to včetně hlavního protagonisty s jeho bezedným konformismem), že jim tu jejich životní mizérii skoro přejete.