Corpus delicti (1991)
Sledovat Corpus delicti online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Corpus delicti
Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá.
Obsazení
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (57)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Tento film dost zestárnul. Viděl jsem jej když byl nový, potom znovu po 5 letech a do třetice včera. Film si dokázal udržet styl a atmosféru Pavláskové debutu Čas sluhů (její režie, Brabcova kamera, Chlumeckého a Veselého hudba, střih, Roden s Asterovou). V době své premiéry byl originální až revoluční v tom, že zřejmě poprvé v československém filmu ukázal naplno (ještě doslovněji než ve Vorlově Kouři) přerod bývalých spolupracovníků StB v porevoluční smetánku. Dneska už je ovšem tento film prakticky o ničem. Od začátku sledujeme dvě mladé dvojice (Pánka s Kořínkovou a Rodena s Asterovou), z nichž každý je trochu (Roden teda hodně) na facku. Později se k nim přidá ještě Bohdalová s Dočolomanským, který se rázem stává nejsympatičtější postavou celého filmu. Jenže pořád se nic zásadního neděje, všichni se ve svém vztahu či vztazích tak nějak divně plácají a motají v kruhu. Jen z určitých detailů je zřejmé, že se film odehrává z velké většiny ještě před listopadem 1989. Ostatně dost připomíná jakýsi derivát právě z Času sluhů. Zajímavé to začíná být až někde ve 3/4 stopáže, ale nakonec se nic nevyřeší a film končí jaksi do ztracena. V dnešní době dokáže paradoxně zaujmout jenom postavou estébáckého spolupracovníka s (nečekaně aktuálním) příjmením Chlad... Tři hvězdy jenom díky zaokrouhlení z nějakých 50,01 %...
Zdroj: ČSFD.cz (2026-03-23)Fanouškem filmů Ireny Pavláskové jsem nikdy nebyl a už se na tom asi nic nezmění. Tento film je o ponurosti doby a vztahů jako takových. Svou frustraci si pak hrdinové vybíjejí právě ve vztazích, které jsou díky tomu nefunkční. Nemění se to ani po revoluci, ale že by vše bylo způsobeno jen tím, jací lidé se i po změně poměrů drží u moci? Neřekl bych. Z komunistů se stali vlivní podnikatelé, jiní jiní jen převlékli kabáty. Jenže objevilo se také plno nových lidí. Od Havla přes další, takže tvrdit, že vládli pořád titíž není tak docela pravda. A co dneska? Copak jsou na tom vztahy lépe? Rozvodovost je nejvyšší v historii, statistky porodnosti klesají a mladí lidé se neumí seznamovat. Spíše bych tak řekl, že počátkem 90. let bylo započato něco, co v našich časech již jen graduje.
Zdroj: ČSFD.cz (2024-03-03)Škola je tu zobrazena jako nápravné zařízení, které učí hlavně nevybočovat a papouškovat. Možná symbolický, nejen vtipný je výjev, kdy učitelka v tělocvičně kopulačními pohyby roztáčí obruč kolem boků a všichni ti hoši v trenýrkách ji napodobují, každý chycený ve svém kruhu. A dobrá je scéna, kdy zkoušející Jana náhle začne ono papouškování narušovat, přestože se zdá, že to tak mělo být. Jana je frustrovaná stejně jako její kluk Tomáš (Šimon Pánek), přestože oba mají opačnou životní filosofii. A do toho Janin bývalý - pozér a alibista v podání Karla Rodena, z jehož způsobů je frustrovaná jeho hodná přítelkyně (Asterová). ___________Dohromady skládají obraz společenského marasmu, na kterém je pozoruhodné, že se celkem obejde bez symbolů nebo rekvizit komunismu. Což naznačuje, že takový stav neskončí jen kvůli významnému datu. Ten film je zábavný spoustou věcí. Mladý Šimon Pánek k nelibosti své dívky pomáhá člověku v tísni, ať už je to bezdomovec Bobo či žákyně Magda, tak, že je nakvartýruje k sobě a Janě domů. Neustále nalitý Roden se na mejdanech lepí na notně odkvetlou Bohdalku, v čemž mu ale jindy konkuruje řízek Gojko. Úžasná je scéna, kdy její manžel a distingovaný diplomat (Dočolamanský) otevře dveře ložnice s dotazem: „Šoustáte, co?! Mrdáte.“ Načež dredatý motorkář Gojko odvětí: „To vy, pane doktore, možná mrdáte. My se s Vikinkou milujeme.“ ________________ A připadá mi, že tu thrillerovou linii, kterou děj vrcholí, film ani vlastně nepotřebuje.
Zdroj: ČSFD.cz (2023-10-16)Jestliže v průběhu 'Času sluhů' dramaturg zemřel,zde se pro jistotu ani nenarodil.Pavlasková umí kratké formy.Umí to natočit, uchopit karikaturu, udělat dialog, situaci, pozorovaní.Ale je strasně špatná vypravěčka.Placá se zleva doprava.Celou dobu není vlastně jasné, o kom to je a o čem.A jestli teda komunismus utlačuje lid a nebo si lid jen stěžuje na útlak.A do toho se tam žije stylem, jako kdyby už bylo dávno po revoluci.A najednou přicházi 'Ucho 2' s tvrdě thrillerovou gradací.A celý to má být teda asi jakási částečně návaznost a částečně antiteze předchozího filmu.Že teda chlapi jsou ubožáci a slaboši,ale v určitém bodě se můžou projevit jako zrůdy.Ta kritika mi vlastně neva.Vadí mi, že ten film je sračka.
Zdroj: ČSFD.cz (2023-09-29)Výborný film o hnusných věcech. O charakterových vadách. O tom hnusném v nás, čím jsme odpudiví a přitom se tím tak rádi chlubíme, pokud zrovna nejsme "tajní"... Celé je to šmrncnutéChytilovštinou, ale to mě teda vůbec nevadí! Už úvodní titulky mne navnadily a já tušil že tohle bude stát za to! Fungovalo by to i bez dvojiceBohdalová-Dočolomanský, v těch momentech kdy se řešila jejich situace u mě trochupadal řemen, ale chápu motivaci se těsně po pádu režimu i s tímto fenoménem vyrovnat po svém. VynikajícíRodenaBohdalka! Skvělá hudba! Opět jako v jiných případech,snímekneníznámýširšímupubliku,protože nekarikuje,alesyrověodhalujetojacíjsme,není tu nikdo kdo by nám mohl být sympatický a říct že je to vlastně srandovní... Víme že tací jsme a bojíme si to přiznat. Mnoho podnětů k přemýšlení...
Zdroj: ČSFD.cz (2022-11-01)