Co řekne žena... (1958)

Málo se to ví (možná ze zde přítomných nikdo), že právě v roce 1958, tedy v době vzniku filmu, byly konečně ukončeny mnohadesetileté tahanice s Polskem o území. Nejen Těšínska, kde se i válčilo. Z toho titulu se nemohu obránit pocitu, že tento jásavý film vznikl na přímou objednávku ústředních orgánů obou zemí v rámci vzniku česko-polského přátelství. Tím pádem se nešetřilo na tehdy jistě velmi drahém barevném materiálu. Málo platno. Do Polska se až do převratu v roce 1989 stejně nesmělo volně jezdit. Pouze organizované zájezdy a nebo na notářsky potvrzené pozvání z druhé strany.

Tady si asi někdo řekl, že si udělá výlet do Polska a aby ho tam vůbec pustili, tak si natočí film. Opravdu to působí, jako by si scénář dělali tvůrci v letadle na koleně. Hlavní zápletku tvoří spisovatel, který přijel do naší sousední země sbírat náměty. Jenže se zamiluje i když je ženat. I když mám Josefa Beka hodně rád, do této role se nehodil. Uměl bych si v ní představit třeba Miroslava Horníčka. Snímek jinak neobsahuje de facto žádné extra humorné scény. Obě postavy stále jen filozofují nad stavem manželským a morálními povinnostmi, které mají zachovat se čestně. A u toho si užívají léto v Polsku. Dost mi také vadilo, že celá řada polských dialogů není přeložena.

"Přece kvůli vám nebudu stát ve frontě na vlastní ženu!"Spisovateľ Bek ide na služobný pobyt do Poľska čerpať dojmy k svojej práci. Bývanie v hoteloch, večery v baroch, ponevieranie sa po pamätihodnostiach, to všetko v spoločnosti rúčej sprievodkyne Połomskej. Nejaké to iskrenie, nejaké to informovanie príbuzenstva dobroprajníkmi, nejaké tie vtipné momenty, hodne poľštiny bez titulkov, ovšem rozumieť sa dalo. Trochu ma udivuje, že na dobu vzniku nenavštívili žiadne závody ťažkého ani ľahkého priemyslu, prekvitajúce roľnícke družstvá ani mládežnícke organizácie. Mám rád dobové filmy, ako toto bola dosť často nuda. Dwie gwiazdki.

Jediná hvězda za barvu a retro přínos filmu. Jinak nic. Stačí si přečíst komentáře zette a farmnf a pochopíte, o čem to bylo (a zároveň nebylo). O pár let později natičili naši s Maďary taky koprodukční film, za nás v hlavních rolích Marva a především Jana Brejchová. To bylo něco úplně jiného. Tady ty scény psal asi nějaký totální tydýt, když po několka budovatelských agitkách měl přesedlat na něco méně "angažovaného". Jediný záběr, který stál skutečně za to byl ten ze vzduchu na Warszawu. Ten úděsný Stalinův "dar polskému lidu" byla hrůza a hnus stejně velký jako náše slavné sousoší na Letné. Dneska je naštěstí obestavěno šmrncovními mrakodrapy. Když tu hrůzu chtěli na začátku devadesátek sundat, zjistili, že by to byl technicky a finančně takový problé, že zvolili druhé řešení. Jediný polský herec, kterého jsme poznal byl v jedné z mnoha trapných úloh Leon Niemczyk. Co se týká nadšeného hodnocení Barbary Polomské, myslím, že Eva Klepáčová z o rok mladšího filmu Slečna od vody ji trumfne. Ale jak ve své době to musela být větší bomba, než dneska tuna pornografie. A Pepíček Bek jako spisovatel? ten ve své době musle být taky všude...tady ovšem hrál ukázkového tydýta.

Příjemný a úsměvný film, řekl bych zcela normální, na známé téma. Jen z nějakého důvodu hodně lidí popudil, a to až tak, že skončil na úrovni těch nejhloupějších politických agitek ze začátku 50 let. Zajímavé. Co vlastně hodnotili nevím, ale kvalita filmu to nebyla. Chudáček Josef Bek to teďka nemá snadné: když hraje v agitce - je zle, když hraje civilně - taky zle. Jo a text "tajemného" oficiálního distributora, který neváhá pohanit svůj vlastní produkt, ten je proti oficiálním pravidlům tohoto webu, což nijak nepřekvapuje. V rámci žánru za 3.