Slovo dělá ženu (1952)

Tímto filmem debutoval Jaroslav Mach a těžko říct, proč si vybral tohle téma. Že by objednávka? Nebo šlo o ženský feminismus? Ať či tak, podobnou story jsem už viděl třeba z venkova. Ženy odmítají stát jen u plotny a berou do rukou šroubovák. Kdo ví, zda měl snímek přilákat ženy k technickým povoláním nebo měl spíše působit jako lehká satira. A hlavně kolik žen by se s ním ztotožňovaly. Z filmu, jak už to u padesátkových snímků bývá, vyplývá, že tehdejší generaci pracantů hrozně moc bavilo chodit do práce. Dokonce tak moc, že se ani nechtěli vracet domů či jezdit na dovolenou a vlastně neustále vymýšleli různé zlepšováky. Co by tomu asi tak řekla dnešní generace s úplně opačnými prioritami? Podobných filmů bychom našli. Názvy si již nepamatuji, ale zatímco zde soupeří ženy s muži, v jiném zase soutěžili staří ostřílení chlapi versus inovativně myslící nastupující nová generace kluků.

Stěrače u letadla stírají za letu? Ze vnitř stírají jak o závod. Při pohledu z venku nejsou. Seznámení, kterému se dá věřit. „Schůzovali jsme od rána do večera.“ Gottwald visí trochu nakřivo. To je jasná symbolika. Už to měl nahnutý. Braní jména Božího nadarmo – programování Čechů. Nejlepší fór: Nový se chce své nastávající omluvit, usne a chrápe do telefonu. Ona: „porucha“. Počítání svíček lustru v divadle - dobrý. Aerovka má zvuk jako trabant. „Měsíc vzorné práce.“ Zbytek roku asi flákání. Zase trapný souboj pohlaví: Ženy soustružnice, tak chlapy jim to oplácí drhnutím podlah a praním. Nový se po domluveném odpočinku radostně etabloval na socialistický film a ve vynikající formě zvládl hned několik funkcí.

Budovatelský snímek v celé své kráse s Oldřichem Novým v hlavní roli, který tu naprosto zprofanovat svého slavného Kristiána. Už na začátku příběhu v letadle svádí ženu tím, že jí poučuje o elektrických akumulačních kamnech. Když se sní setká v restauraci s připravenou konverzací o básních a pozor, v montérkách, neodejde s romantickou hláškou "Zavřete oči, odcházím", ale střeleně vyskočí ze židle a rozuteče se do fabriky zpravovat nějaký stroj. Chudák Olda. Děj jako takový patří mezi tzv. výrobní filmy, takže se převážně odehrává ve fabrice mezi soustruhy, kde je poctivá práce vzorem. Tady jde však o něco víc. Tady se hlavně probírá rovnoprávnost mezi muži a ženami. Muži jsou v plném pracovním nasazení pouze ve fabrice, zato ženy jak ve fabrice, tak i v domácnosti. A toho bohdá nebude. A tak započne válka kdo je lepší a o prototyp myčky nádobí. Závěrečná píseň v podání Oldřicha Nového už je jen vrcholem všeho dění. Což o to, natočeno je to dobře a o zábavu nouze není, jen to muselo být už ve své době velmi přitažené za uši. Propaganda je však propaganda a tak snímek podle toho vypadá. Chudák Olda.

Takovým způsobem, jakým je udělána komedie Slovo dělá ženu, se má vyjadřovat optimistická a vitální agitka komunistického společenského uspořádání! Prvorepubliková filmová hvězda Oldřich Nový svým talentem a zkušeností vstoupil do služeb budovatelského nadšení. Z jaké části bylo toto spojení dobrovolné a z jaké části bylo vynucené, nehraje příliš velkou roli. Doba nebyla jednoduchá a sympaticky lze vnímat fakt, že filmem se nezastrašuje a neděsí, ale s upřímnou radostí se hledí na možnou velkolepost pohodlnější a spravedlivější budoucnosti. Kulisy jsou poplatné době svého vzniku, herectví i atmosféra zachovává to nejlepší z komediálních filmových her před zestátněním. Film dokáže svou radostnou náladou, rozvernou hravostí a dobíravými replikami stále bavit, byť někdy i neplánovaně. Hlavní postavou budovatelské veselohry je Ludvík Zach (příjemný Oldřich Nový), technický zlepšovatel, workoholik a ukázkový vzor nadšeného budovatele. Hlavní ženskou postavou je Jarmila Svátková (zajímavá Jiřina Steimarová), soustružnice, básnířka a emancipovaná žena. Komunismus znamená rovnost a zákonitě hlavní zápletkou je střet pohlaví v soutěživosti, předsudcích, stereotypech a ctižádosti. Nutno dodat, že s elegantním šarmem vnímání světa dle Oldřicha Nového. Z výraznějších postav se sluší zmínit Ludvíkova synovce, nadšeného pracanta a amatérského fotbalistu Jirku Zacha (sympatický Jaromír Spal) a Jarmilinu spolubydlící a věrnou kamarádku Boženku (půvabná Alena Kreuzmannová). Z dalších rolí: další kamarádka, vedoucí ženského vývojářského týmu, feministka a inženýrka Marie Vaňková (šarmantní Taťána Vavřincová), ochotný úderník a člen Zachova týmu Jakubec (příjemný František Paul), jeho žárlivá manželka (Nelly Gaierová), další Zachův úderník a naháněný hudebník Jonáš (zajímavý Rudolf Deyl ml.), prozíravý ředitel strojírenského závodu (Vladimír Leraus), s novým směrem těžce se srovnávající dělník Kalous (příjemný Antonín Holzinger), či názorně poučený Bertík Koudela (František Kreuzmann st.). Není to převratné dílo a jeho význam i funkce nejsou nedoceněny. Je to zajímavost doby, která stále dokáže pobavit a rozesmát svým temperamentem.

Já vím, že to je strašné v tom, jak to propaguje rovnost, která vlastně nikdy pořádně neexistovala, což je patrné i v současnosti, je to hodně agitační, a vůbec příběh je strašně banální, ale ono je vidět, že se ti herci prostě snažili a že Oldřich nový chtěl pořád hrát, i když role dostával špatné. Chtěl jsem vědět, jak to dopadne, i když to bylo zřejmé. Pravda, ta radost z práce je místy hodně ubíjející.